Hořkosladká pýcha Kingdom Come: Deliverance

Elder Scrolls bez draků. Na tenhle nápad se vybralo přes milion liber, a byť částka rozhodně nepokryje vývoj AAA hry, šlo o jasnou demonstraci, že o takový titul je zájem. O čtyři dlouhé roky později konečně vychází Kingdom Come: Deliverance, historické RPG zasazené do české kotliny na začátku patnáctého století.

Děj ani nemůže být větší klišé: kovářskému synkovi před očima zavraždí rodiče, vypálí rodnou vesnici a on jen tak tak uprchne. Službou panstvu získá zkušenosti a vybavení pro uskutečnění sladké pomsty. Jednoduchý příběh v propracovaném světě překvapivě dobře funguje, hlavní i vedlejší postavy jsou uvěřitelné a věnovat jim čas je radost. Vtahující prostředí je ostatně hlavní předností hry: šestnáct čtverečních kilometrů malebného okolí Sázavy odpovídá historické realitě, hrady i kostely stojí tam co dnes. Postavy si žijí své denní životy – mlynář nosí mouku, k obědu si vezme z domu misku a jde se posadit k řece, vesničané se vybavují, kde dobře prodat, a hráče si téměř nevšimnou. Jakmile ale navléknete barevné nohavice a zářící zbroj, uslyšíte: „Dobře, že ses zastavil, Jindro!“

Od hlavní dějové linky dají odpočinout vedlejší questy. Nezahltí vás a neopakují se – tedy krom aktivit jako pytlačení, zvěřina z panského chutná vždycky. Hra obsahuje i několik miniher jako kostky, broušení meče či nezvykle propacovanou přípravu lektvarů. Sběr bylin má tu výhodu, že s plnými kapsami krásně voníte, což ve městě ocení. Krást a vraždit mi přišlo (většinou) neetické, to radši věnuji čas lovu lapků nebo hledání pokladů.

Současný trend vodí hráče za ručičku a i k triviálním úlohám pořád ukazuje šipka. Až mi je z toho občas stydno, ne však u Kingdom Come: Deliverance. Kdo chce, může se většinou questů prosekat mečem, zajímavější je promluvit si s postavami a podle jejich rad na to jít od lesa. Vzhledem k povaze společnosti se ale sáhnutí po zbrani občas nevyhnete.

Soubojový systém měl být pýchou celé hry. Jak zůstat věren historii a zároveň nabídnout použitelné ovládání na PC i konzolích? Hra rozlišuje mezi bodnutím a pěti směry seku, nabízí tři různé typy poškození, různé finty a každý pohyb trochu unavuje. Výsledek je bohužel překombinovaný, ovládání těžkopádné a fintu jsem během celé hry nezvládl ani jedinou. Nakonec jsem nepřátele jen píchal mečem do břicha a utekl, když jich bylo moc.

Přes všechnu chválu má Kingdom Come: Deliverance i své chyby a není jich málo. Bojové animace nahráli profesionální šermíři, nicméně při otvírání dveří prsty ani nesevřete kliku. Postavy se chovají nepředvídatelně: se strážným jdete hledat bandity, jakmile ale vstoupíte do lesa, napadne vás, protože jste nezaplatili pokutu. To by šlo odpustit, ne však bugy blokující postup ve hře. Slíbená brána se neotevře a brání cestu do hradu, konverzace se zacyklí a nelze ji ukončit, postava nečekaně vyletí tak vysoko, že se při pádu zabije... KCD si zakládá na uvěřitelnosti a zásadně omezuje možnosti ukládání, každý takový zásek tedy představuje ztracené hodiny hraní. Takhle zabugované hře nesmí chybět tlačítko pro rychlé uložení.

Hra už během vývoje opakovaně sklidila kritiku kvůli údajnému rasismu. Neumožňuje upravit podobu hlavní postavy (bílý hetero muž!) a v celém středověkém Posázaví nenajdete jediného černocha. Daniel Vávra, jeden ze zakladatelů Warhorse Studios, je navíc dost prostořeký a rád se na internetech rozpovídá. Zaujal pevný postoj v kauze Gamergate (zamotaný konflikt zahrnující sexismus ve hrách, novinářskou etiku a online šikanu) a upřednostňuje svobodu vyjádření jednotlivých kultur místo multikulti eintopfu. Není divu, že co snese cynický český rybník, do běla rozlítí internetovou morální policii a kritika bohužel místo konstruktivních podnětů přinesla jen zlou krev. Jediným projevem xenofobie ve hře ale zůstává možnost pohnojení nově nabílené chalupy místního Němce.

Kingdom Come: Deliverance je problematický titul s osobitým kouzlem. Nabízí zábavný vhled do historie obzvlášť blízké českému hráči, ostatním alespoň ukáže čas a místo, o kterém nikdy neslyšeli. Hra jde ale často sama proti sobě, a kdybych se tolik netěšil, brzy ji odložím. Skvělá, ale téměř nehratelná hra.