Jakub Šilhavík | Články / Recenze | 20.11.2013
Houpací koně na české nezávislé scéně rozhodně nepatří mezi nováčky – aktuální deska Everest je šestým studiovým dílem a za sebou mají stovky odehraných koncertů na domácích i zahraničních pódiích, přesto se nikdy nedočkali „masového“ úspěchu, který by si za vynaloženou dřinu zasloužili. Tuzemský rádiový éter bohužel stále vzhlíží k normalizačnímu popu a zkostnatělé mediální struktury neobměkčí ani vcelku přístupný pop rock protnutý ozvěnami indierockové minulosti.
Formace kolem charismatického frontmana Jiřího Imlaufa tentokrát neponechala nic náhodě a vydání novinky doprovodila zdařilou kampaní. Její součástí se stala klipová trilogie ze stáje spřízněných Ideamakers, titulní motiv desky nasprejovaný na omšelých ústeckých fasádách nebo guerilla koncert na tamním vlakovém nádraží. V dnešní době zní takové „maličkosti“ téměř samozřejmě, ovšem na české scéně nejsou pravidlem, a každá deska dotažená do nejmenších detailů působí nanejvýš osvěžujícím dojmem.
Novinka Everest začíná přesně tam, kde skončil předchozí Hotel Palace – úvodní skladba 40,5 představuje čirou esenci léty vybroušeného rukopisu, který si stále udržuje živelnou energii a bezprostřední civilní autenticitu. S přibývajícími vráskami ve tváři kapela vyměnila frenetický noční život v centru města za průmyslovou periferii, kde za okny improvizovaného nahrávacího studia problikávají výstražná světla majestátních komínů továren a skřípají neúnavné výrobní linky. Až zbývá jenom krůček k Deckardovi a replikantům z kultovního sci-fi Blade Runner: „Viděl si někdy něco takovýho jako já?/ Něco takovýho jako já?/ Viděl jsem hořet lodě v Orionu/ Tam jsem stál na zadní palubě snu/ v noci sám.“ Naléhavá vize dystopické budoucnosti vyvolává mrazení v zádech a okamžitě se řadí mezi vrcholy alba.
Tíživý pocit se během poslechu neustále prohlubuje a atmosféra houstne, přesto nechybí kýžené okamžiky naděje – zvolna gradovaná balada Z popela, titulní Everest, vyzařující nezdolné odhodlání překonat všechny nástrahy osudu, nebo závěrečná dětská ukolébavka Vteřinou, přetékající pocity důvěry a bezpečí. Známý tvůrčí rukopis oživuje kacířský gospel Neber – zemitý zvuk amerického jihu, hammondky, padlý kazatel Imlauf spílající Bohu a působivé repetitivní sborové vokály. Na závěr zamrzí absence mrazivého hitu Desire City, který byl doslova předurčený pro zařazení na Everest, ale Houpací koně singl zužitkovaly už na jarním splitu s Please The Trees.
Kultovní formace z industriálního Ústí nad Labem stárne s elegancí a vysokou laťku kvality si udržela i na nejnovější desce Everest, která se vypořádává s nelichotivou vizí budoucnosti lidstva. Nejsilnější momenty však paradoxně vytanou, když zataženou oblohou melancholie proniknou nepatrné paprsky naděje.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.