Hudební žebříčky FMzine, model 2014 (III.)

Výroční žebříčky za rok 2014 pokračují třetím dílem, tentokrát jeden šakal aka Shaqualyck a dvě holky, důkladně sloupkující Tereza Tůmová a důsažně zpovídající Martina Wes, jejíž kolbiště je především na sesterském XPlaylistu.

Shaqualyck (Full Moon, FMzine)

Album domácí:
Manon meurt – st
Shoegaze u nás nikdy neměl na růžích ustláno, a že ho bude (úspěšně) křísit čtyřčlenná omladina z maloměsta, by asi napadlo málokoho. A přece. Co začalo setem před My Bloody Valentine, pokračovalo moc hezky celý letošní rok. Prvotina nabízí vytříbený kytarový zvuk, ctící žánrová pravidla i písničkové mantinely. Čím hlasitější, tím lepší. Zásadnější (a hlavně lepší) českou desku jste letos slyšet nemohli.

The Finally - Big Love in a Small Town
Mazaná inspirace u Velvet Underground či Jesus and Mary Chain je čitelná a tuze příjemná. Kytary se u nás vracejí do módy a poděkovat za to můžeme i téhle sympatické čtveřici (dříve trojici) ze Sudet. Největší pecka? Last Time, riff, co chytne a nepustí.

Planety – Nekonečná hudba města zapomeneš
Není to takové zjevení jako v případě fantastického debutu Peklo peklo ráj, Bejbiš prostě chybí. Pořád jde ale o výrazně nadprůměrnou desku, ze které je cítit snaha být písničkovější, a zároveň si udržet specifický rukopis založený na Orlově rozvrzané kytaře a poetických textech.

Album hosté:
Damon Albarn – Everyday Robots
Dlouhé čekání se vyplatilo, Albarn si dal záležet. Na svém sólovém debutu nikterak neexhibuje, vychází z minimalistických elektronických kompozic a překvapuje promyšlenými texty reflektujícími mj. podivnou setrvačnost lidské existence.

Rival Sons – Great Western Valkyrie
Bluesrocková paráda. Nové songy, tentýž recept, postavený na famózním vokálu Jaye Buchanana a virtuózních hrátkách Scotta Holidaye. Komu se líbila starší alba (především Head Down), musel být spokojen.

Johnny Marr – Playland
The Smiths jsou sice nesmrtelní, na svých sólovkách je ale Marr sám za sebe. Podobně jako na loňském Messengerovi spoléhá kultovní kytarista na hbité ruce a energické melodie. Škoda, že na rozdíl od někdejšího kolegy Morrisseyho váhal s vlastníma deskama až do padesátky.

Song:
Lenny Kravitz - Dirty White Boots: Album Strut není kdovíjaký zázrak, tenhle singl by si ale s klidným svědomím mohl stoupnout vedle zaslouženě provařených hitů Fly Away nebo Are You Gonna Go My Way. V jednoduchosti je krása, ale musí se to umět. A Kravitz to umí.

U2 - Sleep Like a Baby Tonight: Takhle, Songs of Innocence je jedna z nejslabších desek od U2 a „jablečný“ humbuk kolem jejího vydání mě neuvěřitelně sral. Přesto jsem si tuhle bezmála „depešáckou“ baladu oblíbil natolik, že bych ji bez obav zařadil po bok Electrical Storm či Babyface.

Foo Fighters - The Feast and the Famine: Do třetice nadprůměrný song z průměrného alba. Sonic Highways byl ambiciózní projekt, který zní bohužel jako nepoužitý matroš z mimořádně úspěšné nahrávky Wasting Light (2011), se kterou Foos ještě nedávno bourali rockové hitparády i koncertní haly. Skočná The Feast and the Famine je příslovečnou výjimkou z pravidla, která mdlou desku z bahna (pod)průměrnosti bohužel nevytáhne.

Kapela:
Pixies
Jeden z nejdůležitějších návratů ro(c)ku. Navíc s parádní nahrávkou Indie Cindy. Na příkladu Pixies by se i po letech daly vyučovat základy alternativní rockové scény. Podobně významných kapel je jako šafránu.

Gallon Drunk
Po skvělém The Road Gets Darker from Here přišlo ještě lepší The Soul of the Hour a s ním i výživné živáky, během kterých z kapely cákal pot, nadšení i nakažlivá radost. Jen tak dál, pánové.

The Smashing Pumpkins
Corgan se nevzdává, a to je moc dobře.

Koncert / festival:
Scott Kelly and the Road Home v pražském Pilotu
Nepřenosná síla okamžiku. Kellyho atmosferické pomaláče vstřebávalo zkoprnělé publikum v absolutním soustředění. Masa těl stála celou dobu jak přimražená a rozhodně to nebylo tím, že za okny zrovna vrcholil únor.

The Brian Jonestown Massacre
Anton Newcombe se konečně uklidnil a s kumpány (ano, i s Mattem a Joelem) se v našlapaném Futuru předvedli ve výtečné formě. Kdyby měli hrát všechny hity, stojíme tam ještě teď a troufám si říct, že nikomu by to nevadilo. Kytarová psychedelie made in SanFran měla zkrátka odjakživa něco do sebe a ze současných kapel ji lépe nikdo jiný neovládá.

Sims ve ValMezu
Bylo nás tam i s Inauem pět a půl, ale řekněte mi, co může být lepšího, než dát si nekompromisní flow a pár progresivních beatů hezky face to face. Hravé, podvratné, zároveň přesvědčivé, chytré a ke všemu odehrané s neskutečným nasazením. Bravo, Andy. Vzpomínáme.

Objev:
Pacino
Kvílející divočina z Orlové, jako by mi ušima projel kulovej blesk, ale nebolí to tolik… Tahle trojice má skvěle našlápnuto, uvidíme, jestli jim forma i zápal vydrží déle než na jedno (mimochodem výborné) ípko.

Blues for the Redsun
Šel jsem do toho na popud své ženy a s neskrývaným sebezapřením, ale vyklubala se z toho láska na první poslech. Doom sludge, to není zrovna moje parketa, jenže srdce si nedá poroučet a temně plazivé ukolébavky téhle party jsou účinější než rána beranidlem.

Strangers in the City
Čert vem lo-fi, jde o přístup. Všelijakých písničkářských projektů je dvanáct do tuctu, ale tuhle dvojici si nespletete. Nevěříte? Zkuste album South a uslyšíte sami.

Guilty Pleasure:
Blbost, užil jsem si Deana Blunta, Converge i OneRepublic, a že bych se u toho cítil provinile? Kolik třešní, tolik višní. Damoklovské otazníky ovšem povážlivě visí nad ostravskými Colours. Lepší a nápaditější fest u nás totiž není. Bohužel? Bohudík?

Drink:
Nejlepší víno je pivo. Takže Polička 12° Záviš u nás v hospodě, zemitý samoser Krakonoš na Krákoru a chomoutovský Chomout (Jazz Tibet).

****

Tereza Tůmová (Full Moon, FMzine)

Album
Roku 2014 se obracím zpět k české scéně a jednoznačně volím deskou roku debutové Kalle, kterým sekundují Manon meurt, neboť je mnoho desek, které mě baví, ale o to méně desek, které nedám z ruky. Do třetice posílám Deafheaven - Sunbather, protože screamo je screamo a melancholii se nedá odolat.

Song
Jack White - Would You Fight For My Love? Existuje jen jeden song dostatečně silný, aby naživo, z desky i v klipu vyslal dostatek napětí a trýzně a zároveň oslavil rozsah emocí, které Jack vydře z každé věty, slova i akordu.

Kapela
Není kapela, je jen jeden, je Jack White. Génius.

Koncert / festival
Kvalitou zvuku, provedením i atmosférou vyprodaného koncertu vítězí Rival Sons v pražském Futuru. Pocit undergroundu, punku a sebedestrukce opět v pražském Finalu pro dvacet lidí, ale intenzitou za hranicí snesitelnosti vystřelil Big Ups. Sledujte je.

Objev
Absolutní láska k psychedelic blues rock z Nashvillu? All Them Witches.

Guilty Pleasure
Royal Blood, very easy, very funny. Bass and drums.

Drink
Flat white, ale jen v tom mém šálku kávy.

****

Martina Wes (FMzine, XPlaylist, W.booking)

Album
The Slaughterhouse 5 – Alban B. Clay, hrozně divnej alt rock math pop z Dánska.

Closure in Moscow – Pink Lemonade, krásně rozmanitá deska srandistů z Austrálie.

Planety – Nekonečná hudba města zapomeneš, nezapomenout pouštět na cestách, na dovolené a tak různě.

Song
Antemasque - In the Lurch
Social Party - Dobrú Noc
Thurston Moore - The Best Day

Kapela
Antemasque // Omar a Cedric z The Mars Volta zase spolu a bez přehnaných psycháren a onanií.

Permon Balet Superstar // Vlasta, Saša, Luděk stále spolu a instrumentálně perfektní.

Sheeva Yoga // Skulda, Viki, Maro, Jirka, tzn. bez Fida, ale nejlepší nářez u nás.

Koncert / festival
Dredg ve Vídni v rámci tour ke staré desce El Cielo, splněný sen.

Thurston Moore v Lucerna Music Baru, nejkrásnější oslava mého narození.

NAAB Noise Party v Rechlích u Prachatic, tzn. Nachttante, Sky to Speak, Shibuya Motors, Oneironaut, Ni, Masáž, Nod Nod, Superego Kid, Hlinomaz atd.

Objev
Eeva z Ruska na Půlce.
Masáž od Čerta a Majkla z Gride.
Koonda Holaa na desce Shit Man.

Guilty Pleasure
Zmrzka od Angelato mezi Václavákem a Staromákem, mls.

Drink
Špinavej Poutník, nejlépe U Poutníka v Brně čepovaný.
Komár APA v BeerGeeku na Jiřáku.
Velkopražské v Pivo a Párek.