David Vo Tien | Články / Reporty | 16.04.2014
Časy plné nadšení z poštovního rocku jsou ty tam. Mono se přesunuli z Akráče na Dobešku, kdo ví, kde bude příště záhodno umístit trůn Černému císaři, což není ani tak o postavení hvězd. Nenávratně pryč? Ovšem že ne. Sinusoida znovuobjevování Ameriky funguje, možná ne pravidelně, ale funguje.
Nejdříve trochu zjednodušeně. Flash the Readies, místo, kde se setkávají Mono a Pink Floyd. Možná ne cíleně, ani vědomě, natož ironicky. Japonští pošťáci v gradaci a kytarových vichřicích, růžová se odráží zejména v kytarových sólech, co vypráví. Klávesy s kytarou se doplňují, nesoupeří spolu, jde jim o jednu společnou věc: atmosféru a feeling.
Jenže příběh mě k sobě nepustí, tlačí mě zpátky. Eskapistická moc výpravnosti Flash the Readies je narušována mezerami mezi skladbami. Play, stop, play narace. Mám pocit, jako bych si pouštěl desku a po každém songu si dal na chvíli pauzu. Nechci nosit sirky do sirkárny, už jsem to totiž říkal o ██████, ale atmosféra a koncept si žádá důmyslnější živou prezentaci. Abych tak řekl. Částečně to vynahrazuje Tomášův zpěv, čistá práce s hlasem, stejně jistá jako jeho hmat po struníku, angličtina důvěryhodná.
Her Name Is Calla. Klid před bouří. Bouře. A klid. Příjemná ukázka toho, že hrát rock jako pošťák neznamená mít pouze zaseknutý delay pedal a pidlikat osm minut jednu strunu. Písničkářský jemnocit, temná apokalyptická ráznost i noiserocková syrovost. Calla, pětičlenné těleso, kromě klasicky rockového složení o kytaře, base a bicích, je navíc rozšířené o housle a cello. Sehranost, suverenita a energie. Překvapení přijde se zjištěním, že do turné nepadla jediná zkouška, protože ta, co měla být den před odjezdem, se zvrhla v hody. A Gavin, co zaskakuje na basu, žádnou ze skladeb předtím s Callou nehrál. Zda to šlo poznat a jestli se to nějak na vystoupení odrazilo, nelze říct.
„Vy tady někdo bafáte hulení co? Hraju, hraju a najednou mě praští zelenej oblak. Zapomenu text a všechno je mi jedno.“ Tom Morris má za sebou deset hodin řízení do Berlína, kde jim zrušili koncert, ale nakonec stejně zahráli čtyři věci. A stálo to prý stejně za hovno. Cestu do Prahy na déjedničce si zpestřili dobrodružstvím, když se vydali čerstvou, právě rozdělanou silnicí. Z předčasné deflorace vozovky prý silničáři neměli radost. Ale Calla měla radost z toho, že v Praze máme zvukařku, Marii. Děvče za mix pultem se prý tolik nediví a na rozdíl od kolegů nesmrdí. Navíc to nazvučila čarokrásně, taky máme radost.
Her Name Is Calla (uk) + Flash the Readies
14. 4. 2014, Café V lese, Praha
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.