Martin Řezníček | Články / Recenze | 01.04.2016
Slovenští indie rockeři Billy Barman jsou silnou koncertní kapelou a poté, co učarovali domácímu publiku, se pomalu dostávají i do povědomí českých posluchačů. To se potvrdilo i v Café V lese, kam dorazilo na dvě stě lidí, i když nadpoloviční většinu návštěvníků tvořili v Praze žijící Slováci.
Koncert začal se zpožděním kvůli problémům na dálnici. Kapela neměla tolik času na přípravu, což bylo znát na nejistém nástupu provázeném technickými problémy a špatně zřetelným zpěvem. Zvuk se během úvodní písně ale usadil a na konci večera se už mnozí podivovali nad tak kvalitním ozvučení sklepního klubu.
Kapela vybrala nejúspěšnější písně z dosavadních dvou alb Noční Jazdci (2010) a Modrý Jazyk (2013). Jednoduché popové nápěvy (Traja), emocemi nabité Mama nebo Mladým chýbá vojna (čerstvý singl roku 2015 Radio_Head Awards), skočná Cigánská, elektropopový Orbit i punkrockově laděný Introvert strhly fanoušky ke zpěvu, kterým provázeli kapelu od začátku až do konce. Po jedenácti koktejlech se chtěli Billy Barman rozloučit, diváci se ovšem dožadovali přídavku – zatím nezazněla balada Vrkoče ani Strmá voda. Frontman Juraj Podmanický tu první vytáhl ze šejkru, ale v rozjařené atmosféře komorní skladba moc nevynikla. Když jako druhý přídavek zazněla Strmá voda, nechali spokojení fanoušci kapelu odejít.
Podmanický celý večer prokládal vtípky, sliboval setkání na baru, rozdával úsměvy a působil velmi přátelsky. Zpěvu nebylo co vytknout, snad kromě neustálého „Ooooo“ v první půli setu, zbytek skupiny podával jistý výkon, i když kromě kytaristy Jozefa Vrabela nevystupoval z frontmanova stínu. Všechny songy, a je to slyšet hlavně na desce Modrý jazyk, mají Barmani zvukově i textařsky vychytané: zvuk je svěží, nevtíravě působivý, písně si žijí vlastním životem a kapela je nemusí do posluchačů tlačit silou. Díky tomu dobře fungují i naživo a snesou srovnání např. s našimi Tata Bojs, kteří svou hudbu servírují se stejnou grácií, i když jsou žánrově jinde.
To, že fanoušci nechali kapelu odejít po Strmé vodě, nebyla tak úplně pravda. Dav už se sice pomalu rozcházel a utichal, ale po chvíli se opět strhl povyk a Billy Barman ještě jednou nastoupili, aby odehráli Fuck Forever od BabyShambles. Originální „barmanské“ songy tím nepředčili, takže konec vyzněl trochu do prázdna, ale koncert to nezabilo. Podmanický a spol. si posluchače umí podmanit a souznění mezi fanoušky a kapelou je na koncertech Billy Barman mimořádně přitažlivé.
Billy Barman (sk)
29. 3. 2016, Café V lese, Praha
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.