Martin Řezníček | Články / Recenze | 01.04.2016
Slovenští indie rockeři Billy Barman jsou silnou koncertní kapelou a poté, co učarovali domácímu publiku, se pomalu dostávají i do povědomí českých posluchačů. To se potvrdilo i v Café V lese, kam dorazilo na dvě stě lidí, i když nadpoloviční většinu návštěvníků tvořili v Praze žijící Slováci.
Koncert začal se zpožděním kvůli problémům na dálnici. Kapela neměla tolik času na přípravu, což bylo znát na nejistém nástupu provázeném technickými problémy a špatně zřetelným zpěvem. Zvuk se během úvodní písně ale usadil a na konci večera se už mnozí podivovali nad tak kvalitním ozvučení sklepního klubu.
Kapela vybrala nejúspěšnější písně z dosavadních dvou alb Noční Jazdci (2010) a Modrý Jazyk (2013). Jednoduché popové nápěvy (Traja), emocemi nabité Mama nebo Mladým chýbá vojna (čerstvý singl roku 2015 Radio_Head Awards), skočná Cigánská, elektropopový Orbit i punkrockově laděný Introvert strhly fanoušky ke zpěvu, kterým provázeli kapelu od začátku až do konce. Po jedenácti koktejlech se chtěli Billy Barman rozloučit, diváci se ovšem dožadovali přídavku – zatím nezazněla balada Vrkoče ani Strmá voda. Frontman Juraj Podmanický tu první vytáhl ze šejkru, ale v rozjařené atmosféře komorní skladba moc nevynikla. Když jako druhý přídavek zazněla Strmá voda, nechali spokojení fanoušci kapelu odejít.
Podmanický celý večer prokládal vtípky, sliboval setkání na baru, rozdával úsměvy a působil velmi přátelsky. Zpěvu nebylo co vytknout, snad kromě neustálého „Ooooo“ v první půli setu, zbytek skupiny podával jistý výkon, i když kromě kytaristy Jozefa Vrabela nevystupoval z frontmanova stínu. Všechny songy, a je to slyšet hlavně na desce Modrý jazyk, mají Barmani zvukově i textařsky vychytané: zvuk je svěží, nevtíravě působivý, písně si žijí vlastním životem a kapela je nemusí do posluchačů tlačit silou. Díky tomu dobře fungují i naživo a snesou srovnání např. s našimi Tata Bojs, kteří svou hudbu servírují se stejnou grácií, i když jsou žánrově jinde.
To, že fanoušci nechali kapelu odejít po Strmé vodě, nebyla tak úplně pravda. Dav už se sice pomalu rozcházel a utichal, ale po chvíli se opět strhl povyk a Billy Barman ještě jednou nastoupili, aby odehráli Fuck Forever od BabyShambles. Originální „barmanské“ songy tím nepředčili, takže konec vyzněl trochu do prázdna, ale koncert to nezabilo. Podmanický a spol. si posluchače umí podmanit a souznění mezi fanoušky a kapelou je na koncertech Billy Barman mimořádně přitažlivé.
Billy Barman (sk)
29. 3. 2016, Café V lese, Praha
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.