Kangding Ray a hlukové rapsodie

Solens Arc, čtvrtá deska Kangding Raye, představuje padesát minut hřmoucí krásy rozmanité nátury, od klubového techna po podmořské post-industriální noisové rojení, což podle míry soustředění stačí na prozkoumání hned několika zaprášených mozkových záhybů, případně k prohlédnutí si řady transcendentních scenérií. Pozor, teď není řeč o řadovém kusu vyblitých efektů, nýbrž o albu intenzivní parády.

Hned ze začátku Solens Arc sebejistě sáhne po vibrujících slow beatech v Serendipity March; úvodní track se vyvíjí jako rapsodie a obklopuje posluchače rozloženými melodickými texturami, kombinací zdemolovaného zvuku a německého techna nás pomalu zalévá do husté černé hmoty, černý asfalt a těžké plíce. Tucet skladeb rozdělených do čtyř hudebních úseků, jako trip do sebe zapadajících detailů. Kangding Ray plynule střídá tiché bezvětří s techno smrští o 140 bpm, neúprosné údery v Black Empire s podpovrchovými melodiemi, které se objeví odnikud a stejně se i vypaří. Vše má přirozený vývoj a své místo, bušící ozvěny a temné odéry by obstály i jako odvázanější soundtrack k Pánu prstenů.

Evento je techno s emocemi a silnou atmosférou, probleskující syntetická vlna zvonkohry tu flirtuje s klubovým technem. Holdenovská smyčka v L’envol se vynoří zpod těžké deky několikaminutového techna, po nějaký čas jen ve společnosti dunivého vzdychání syntezátorů. Podruhé se tu deska úplně odmlčí a další skladba Amber Decay začne s čistým štítem. Zaručené potěšení pak plyne z poslední “fáze”, trackem Crystal počínaje - ten má všechny potřebné atributy, aby po něm ambientofilové šli jak vosy po flusu, tedy frostovsky tajemná melodie, rezonance. Těžké beaty, rezonance. Kapky vody, rezonance... Subwoofer vrní monotónními tóny do podlahy a nezbývá než doufat, že sousedi rádi dark ambient techno. Mordor a tak.