Karma vrací! (Setkání v sadu)

S radostí a uspokojením čtu o malých neznámých akcích konaných na různodivných místech a rostoucích u nás jako houby po dešti. Pokud se ocitnete na jedné z nich, na "naší garden párty", možná si položíte otázku, kdo z těch lidí, které potkáváte, to vlastně organizuje. V předchozích letech jsem byl do setkání "namotán", nyní jsem přijížděl s čistou hlavou a přináším vhled "prostého návštěvníka". Setkání v sadu.

Čeho jsem si vždy z pohledu návštěvníka cenil, je svoboda, a to takřka absolutní. Nevím o akci, kde by taková byla. Jediný omezením je zákaz kouření v kostele, což se víceméně dodržuje. Co není zakázáno, je povoleno, a pak už je to jen o osobní zodpovědnosti.

Po celodenním cestování jsem dorazil na místo, kde to "u vstupu" vypadalo jako fest "U posledního punkáče". První imprese nebyla nejlepší, nicméně s Orffem (který pro letošek opustil kapitánský organizační můstek), Líbou a dalšími jsme si prošli areál a na koncertě Places už jsem byl nadšený a "napojen". Kapela byla dojata a podle svých slov mnohokrát nepřidává, tak na mne padla nostalgie a dojetí. K fyzické provázanosti došlo při Acute Dose, lidi se na pódiu proplétali s kapelou, subwoofery posloužily ke stage divingu a frontman si skočil i s kytarou mezi lidi rovnou z kazatelny. Odvážné. Podobně to vypadalo na Killiekrankie + 1flfsoap + Francois Svalis. Do rána zbýval Líbův intelektuální dj set a okolo páté ráno jsem se nasáčkoval Bratru Orffovi do auta, což sice nebyl Hilton, ale jelikož jsem pojal celou událost minimalisticky (láhev minerálky, mikina), zaplať panbůh za to.

Sobotní dopoledne jsme strávili s třestícími hlavami na "ptačí stezce". Zcela "takticky" jsme zvolili pole, které vypadalo jako měsíční krajina a po kterém se proháněly traktory, takže jsme slyšeli zejména jejich motory. Nebyla nouze o půlhodinové čekání na zpěv v porostu větším než člověk a Orffovy nepřesné výklady o zpěvném ptactvu korigované znamenitým ornitologem Martinem.

Kvitoval jsem zařazení rurálního popu Johuš Matuš. Slečna Johana byla sympatická, obrázky a texty veselé, sluníčko svítilo. Velmi milým a příjemným překvapením byli na venkovní stagi uherskohradištští Mimo. Mlaďounkému folkovému duu ladily vokály a já si to ležmo užil, láska. Jinak jsme se kromě mnoha dalších koncertů váleli v trávě, u ohně, v kostele, bouchali do bubínků, pili výborný bylinkový čaj z čajovny, která vyrostla během hodiny z ničeho a kde se v noci "vařilo" techno, zpívali, mluvili o blbostech a vážných věcech, "hejtovali", poznávali se a objímali a tak dále.

DJi Jardovi jsem rovnou řekl, ať hraje, co neznám, ať je to výborné, ať kašle na publikum = definice dobrého dýdžeje. Jarda to mixem osmdesátek, tropických rytmů, funky nálad a nebanální elektroniky splnil a moc mě bavilo sledovat jeho přechody. Vrcholem soboty (neděle rána) pak byl líbivý (v dobrém smyslu) set elektronického dua Lowmoe a pamětníci si mohli srovnat, jak se Lowmoe (dříve jako Creaticity) a Killiekrankie posunuli od dob, kdy vystoupily jako lokální naděje. Během koncertu se strhla apokalypsa v podobě tropické bouře, což někteří přijali s nadšením (např. vystavením se proudu vody ze stropu kostela), ve stejnou dobu dorazila zpráva, že člen Nachttante blátivý kopec s vodopádem ke kostelu nezvládl a přišel ke zdravotní újmě. Přejeme brzké uzdravení.

Načež se to zvrhlo v jam Lowmoe, zvukaře Karla za bicíma, kohosi na syntetizátory (Ghost of You) a frontmana z Acute Dose, jenž metamorfovoval v ještěrčího krále, kázal do mikrofonu a odháněl démony chrastítkem z vlašských ořechů. Bylo fascinují sledovat společné napojení do tribálního mixu, ale v mozku už pípalo nejmíň čtyřicet osm hodin "spát, spát, spát" v repetitivní smyčce, tak jsem se pro změnu dobrodil k Jardovi do auta, kde jme zakončili noc filozofickými rozpravami o úzkosti, dobru a zlu světa.

A to by mohlo být takřka vše, kdyby nám v nedělním dopoledni "nedemonstrovala sílu" přeshraniční strana. Přifrčela paní a zvýšeným hlasem nám lála: „Pokud vy párty, vy uklízet po sobě bordel a vy nenechat bordel na můj pozemek, vy stydět,“ pročež vysypala z koleček neidentifikovatelný obsah (= nějakou sračku) v různých pytlících o velikosti plastikového sáčku z Biedronky. Dadaistický akt.

„Je potřeba zamakat, aby aktuální ročník byl tím nejlepším,“ psal jsem minule. A mé přání se splnilo. Na organizaci jsem neviděl sebemenší problém, dokonce to vypadalo, že jde o nejjednodušší věc na světě, dost věcí bylo nejvychytanějších za všechny ročníky. Byl jsem nadšen a dojat. Velké díky a poklona organizátorům kolem NV, osazenstvu Krmelce, kostelníkům a všem, kteří dali do příprav kus sebe.