Články / Recenze

Kdo byl slavný v 60. a kdo v 90. letech?

Kdo byl slavný v 60. a kdo v 90. letech?

Jakub Hudák | Články / Recenze | 22.03.2013

Nikdy se mi moc nelíbilo, co Dave Grohl dělá za hudbu. Píše hitovky s texty složenými ze sloganovitých veršů a podle ne zcela neoriginálních (ale přesto celkem zapomenutelných) postupů, které svědčí jeho stadiónovému přednesu. Nechci na něj útočit kvůli komercialismu, ani plakat za flanelovou minulostí – tehdy na tom koneckonců taky nebyli s úspěšností špatně. Co mi ale vadí a co je pro mě hlavním záporem jinak šlechetného počinu Sound City: Real to Reel, je strach z chyby. S výjimkou dvou, nanejvýš tří písniček vyznívá celá deska velmi bezpečně, čistě a škrobeně. Zřejmě skutečně platí, že v kariéře muzikanta, jehož život překlene alespoň třicítku, nastane chvíle, kdy odmítne dál riskovat.

Myslím to dobře, Dave Grohl není křivák a celkem mu věřím, že chtěl vytvořit důstojnou elegii pro jedno z nejvýznamnějších nahrávacích studií, fungující už od konce šedesátých let. V Sound City nahrával kdekdo, ale nikdy ne jen tak někdo: ve studiu se vystřídali hudebníci od Charlese Mansona přes Neila Younga, Joea Cockera, Fleetwood Mac a Grateful Dead až po Nirvanu, Weezer anebo Arctic Monkeys.

Nakonec je asi přirozené, že se kvůli albu dalo dohromady tolik různorodých kolaborací, jen je to na první pohled trochu k smíchu – Sound City: Real to Reel skoro připomíná nějakou transgenerační supergroup, kterou dal někdo dohromady v domnění, že víc slavných talentů udělá víc dobré hudby. Ale až tak eklektické to není. Na albu je evidentní snaha vytvořit písničky na míru jednotlivým umělcům a je poznat, kdo byl slavný v 60. letech a kdo v 90., ale celková asambláž drží pohromadě jak díky promyšlené posloupnosti skladeb, tak díky společnému tématu: rocková rádiová klasika. Nic nepřipomene sedmdesátky tak, jako když Stevie Nicks v You Can’t Fix This zpívá o „dancing with the devil,“ a snad nic není smutnější než Lee Ving a jeho naštvaný punkový křik o tom, že už mu zase volá manželka.

Nejpůsobivější momenty mají mezi sebou velkou mezeru – první a devátá skladba z celkových jedenácti to zachraňují. Celé dílo otevírá píseň Heaven and All v kolaboraci s Black Rebel Motorcycle Club a na jejich motorkářské psychedelii je vidět, že skladbu uřídili sami. O pár zapomenutelných zážitků dále přichází snad největší překvapení v podobě tvrdého bluesrockového představení Paula McCartneyho a musím říct, že takové ohlédnutí za drsnějšími aspekty Beatles jsem od něj nečekal.

Vzato kol a kolem, Sound City: Real to Reel nezměnilo můj názor na Davea Grohla. Pořád trvám na tom, že se mi nikdy moc nelíbilo, co dělá Dave Grohl za hudbu. Nemůžu ale neocenit, co dělá Dave Grohl pro hudbu: navzdory mému odporu k ufňukané nostalgii za „vintage grálem“ šedesátek musím souhlasit s tím, že hudba by neměla zapomínat.

Info

Various Artists – Sound City: Real to Reel (Roswell Records, 2013)
http://buy.soundcitymovie.com/album

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace