Tereza Posturová | Články / Recenze | 15.01.2014
Pohraniční malakologové a vlasoví extrémisti Kiss Me Kojak i na druhém ep opisují stejnou, prasečácky kostrbatou kružnici podle šablony stvořené debutem, jen vazkost plžího slizu je tentokrát o něco vyšší. A nemluvím ani tak o znesnadněné penetraci, jako spíš o měkkosti doteku dopadající pěsti, mokrým hadrem (šnekem) po hubě.
Hned zkraje zakoušíte apokalyptické svody noisové konspirace, po kolena se brodíte v žumpě nadlimitní hutnosti basy, jak to v minulosti nekompromisně načali Gnu. Kiss Me Kojak se do zvuku zakusují hlouběji i díky dvěma aparátům, které běhají po základní struktuře bicích, utahují oprátku zdivočelých songů. Díky tomu se generovaný instrumentální binec nevymyká kontrole, ale koncentrovanou silou vás povalí na zem, zatímco se snažíte rozpomenout, jak bezpečně válet sudy a zvládnout to beze ztráty květinky. Hukotův pudový řev uvozuje bezrozměrnou intenzitu priapického pnutí nastřádaného z každodenního stresu a když už se konečně rochníte v katarzní koupeli, vytáhne vám z vany špunt melancholická trubka, takže krom nostalgicky apatického pohledu do odtoku stíháte s ubývající vodou i zběžně interně inventarizovat.
Tenhle tragikomický romantismus se nejvíc projevuje ve Šnečí defenestraci, vrcholu alba, když epicky agresivní opus magnum svojí (ne)čekanou naléhavostí chtě nechtě přinutí detailně si ten masakr promítnout. Suverénní nadhled a lehkost žánrových kliček předvádějí v závěrečném digestivu Snail Love, který sice začíná trademarkovou cirkulárkou Jesus And Mary Chain a klávesami si drží postpunkový základ ve variaci na joydivisionovskou klasiku, ale škube sebou v epileptických záchvatech hlukové litanie. Co je potom? Ticho, akustický eden. Náročné poslechy jsou z těch nejlepších.
Kiss Me Kojak – Tys byl vždycky víc přítel můj, než já jsem chtěl být přítel tvůj (2013, Bleeding Ear Records)
http://kissmekojak.czechcore.cz
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).