Konec nebo další kotrmelec? O Death Grips jako umění.

Death Grips se zjevili zničehonic a snad ještě náhleji zmizeli. Jejich působení ale zanechalo hlubší stopu, než jsem si na začátku dokázal představit. Byli zjevením, které mělo tendenci nahlodávat i ty nejzažitější představy. Ano, je tu argument, že zhruba kolem roku 2010 se vzedmula noise-rapová vlna reprezentovaná jmény jako Moodie Black, Clipping nebo B L A C K I E, která onu výjimečnost snižuje, ale i mezi takovými nerdy byli Death Grips první liga. Dlouho nebylo jasné, co si s nimi počít. Paradoxně odpověď na otázku: „Vo co tady sakra de?“ poskytl až jejich konec. Až informace o definitivním rozpadu napsané na kusu ubrousku dalo odpovědi. „Death Grips was and always has been a conceptual art exhibition anchored by sound and vision. above and beyond a ‚band‛.“ Proč by taky jinak oznamovali konec na kusu ubrousku, že jo?

Ale od začátku. První poslech byl fascinace i odmítání zároveň. Materiál pro velmi temné chvilky. To se změnilo, ale další kousky, které nesnesly parametry standardní kapely, se množily. Odchod od major labelu a cédéčko pověšené na web. Jasně. Trochu pompy a pár ostřejších slov, ale tak už to chodí. Obří chlupatý čurák s fixou načmáraným názvem alba jako cover desky? Why not, na většině webů díky cenzuře fungoval ještě s větší silou než necenzurovaná verze. Záměr? Těžko říct. Situace, kdy nedorazí na vlastní koncert. Snad, budiž. Ale při bližším pohledu se právě někde tady ukazuje jádro pudla. Nešlo o klasický výpadek rozbila se dodávka/uletělo letadlo/moje fenka má šest štěňátek. Na stagi byly připravené dětské bicí a hudba Death Grips hrála z telefonu. Lidi běsnili. Kdo tenkrát tvrdil, že věděl, ten lhal. O co šlo? To celé byla show. Ohlášení, dětské bicí, Death Grips z telefonu. Neptejte se mě, co to je za nápad, ale pozornosti měli víc než dost. A že to lze považovat za umělecký čin? Jasně že lze. V době, kdy se těžce platí i za rozestlanou postel, o tom není pochyb. Mystifikace je dneska v umění jednou z nejlepších možností. Pak přišlo nečekané vydání první poloviny nejspíš posledního alba, na kterém měla hostovat Björk. Pokud jste chtěli, tak jste její vokály zaslechli, ale vysamplované a zaranžované v takové podobě, že její jméno působí v credits jako vtip. Která kapela by nahrávala s Björk, aby pak na albu nebyla takřka slyšet?

Teprve optika konceptuálního umění dokáže objasnit jejich existenci. Další odpovědi nejsou na místě, takže jen několik otázek: Není tvrzení o konceptuálním umění vytvořené ad hoc k tomu, aby mohli zůstat v kategorii legend a přepsat učebnice? Kolik dalších potenciálních konceptuálních umělců/hudebníků je bude následovat? Bude se v jejich případě jednat o hudbu nebo bude hrát prim moment překvapení, čímž upadnou do role epigonů? Skutečně Death Grips končí nebo je to jen další mystifikace, respektive umělecký čin (uvozovky dosazujte dle uvážení)? Uvidíme. Death Grips vždy poutali především hudbou a bez ní to půjde jen těžko.