Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 03.07.2017
Začalo léto. Dvojčíslo v pekárně a otevření korza jsou jasné indicie, stejně jako věčné cesty tam a zase zpátky. V Hradci nad Moravicí bylo báječně, až pohádkově. Na život na zámku se rychle zvyká. Zvířecí premiéra žádnou idylkou nebyla, spíš pořádnou herdou do vazu. To mám za to. Uf. Vyhlížejte podzim, tohle bude událost. Ale rychle zpět, Hradec jedno velké ano, příště zase, a teď už počítáme první z pěti stovek kilometrů. Olomouc, Florenc, Strašnice, Florenc, kolonáda. Sedm hodin a kousek, tolik lidí v neděli cestuje? Zdravím lázně zase po roce, pokolikáté už? Místní ještě užívají dozvuky prvního festivalového víkendu, ale jinak kupodivu celkem klid. PĚKNĚ BLBĚ, křičí na mě banner z nového Aeroportu. Vážně je to tak vidět?
„Thank you very much, ladies and gentleman, Right now, I got to tell you about… The fabulous, most groovy, Bellbottoms... [Uh!]“ Pohádka pokračuje, kulisy jsou jiné. Letos na kolonádě začínám hodně zvolna a zdá se, že mi na to Jon Spencer přišel. Baby Driver volím schválně, začátek v lehkém tempu, říkám si. Půlnoční blockbuster? Proč ne. Jenže úvodní titulky vyrážejí dech, sakra, kde tuhle nemocnou ódu na zvony vyhrabali, Orange už přece taky pomalu slaví čtvrtstoletí, vážně si na to ještě někdo pamatuje? Soundtrack roku, zaznělo tady na zinu, zdá se, že nelze nepodepsat – po Blues Explosion přicházejí Jonathan Richman s Modern Lovers, Carla Thomas, Beck, T. Rex, Barry White a další, parádní jízda v režii Danger Mouse. Tak jo. Jenže najednou je toho nějak moc, stejně jako ve filmu samotném. Stačilo zkrátit o dvacet minut a bylo by to geniální, trochu, ehm, ubrat plyn. A ne, neříkám to proto, že tam pak pustili taky Queen. Fuj.
Edgar Wright (třeba Scott Pilgrim proti zbytku světa) uvařil vydatný popkulturní eintopf. O hudbě už byla řeč, ale ne dost – kromě slušivě zhýralého Jona Hamma (ano, Don Driper z Mad Man) si tu zahráli Kevin Spacey, Jamie Foxx, Sky Ferreira, Flea, Big Boi, Killer Mike a spousta dalších, škoda, že počáteční proteiny tak rychle řídnou. Jistě, z Ansela Elgorta bude brzy velká hvězda a možná tomu dopomůže i tahle pohádka o geniálním řidičovi z podsvětí, kterému se špatně odchází z práce, jen to prostě mohlo být mnohem výživnější. Záplavu známých tváří nakonec doplnil i Jon Spencer, který to celé odstartoval, díky efektu přeplácanosti si to uvědomíte až ve chvíli, kdy odcházíte z kina. Ale jo, na začátek vlastně hodně slušné. Jen ty zvony na kolonádě marně hledám...
52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2017, Karlovy Vary
www.kviff.com
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.