David Čajčík | Články / Recenze | 24.04.2015
Nejlepší koncert, na kterém nikdo... Tak zněl titulek jednoho z reportů na koncert Ken Mode dva týdny zpět. Díl druhý – koncert Tombs v Modré vopici. Stejná promotion, stejná story. Teda skoro, zas tak skvělé to nebylo, ale popořadě. Před začátkem koncertu v publiku devět metaláků a jeden hipstr. S 8.3 na Pitchforku bych čekal vyrovnanější poměr, na druhou stranu ve Vopici mají místo Club Maté malý (!) Monster (!!) za 65 (!!!). Před klubem si přisedla nějaká ženská, jestli prý mám trávu. Fakt ne, sorry. Že má výherní losy a potřebuje je rozměnit na peníze. No určitě. Vevnitř se ptala znovu. Asi zapomněla. Neberte drogy.
Otvírali Teethgrinder, přidaní do line-upu na poslední chvíli. Čtyřka z Holandska zahrála bez sebemenšího zaváhaní nejlepší set večera. Kdyby hráli Converge víc grindcore... ano, klišé, ale hlavou to proběhlo asi každému. Mezi virblovým samopalem se občas mihnul thrashový riff a ať už délkou setu, kompoziční vyspělostí, technickou zdatností nebo čímkoliv jiným, Teehgrinder zabili! Vím, že zahráli Hellbound a moshuju v pokoji ještě teď. Protože tam nebylo s kým. Prý je to zatím moc podobné Dr Doom, ze kterých to tak nějak vzniklo. Možná, neposoudím. Král je mrtvý, ať žije král. Každopádně bych neradil budoucí koncerty vynechávat. Tyhlety grindové spolky mají pekelně krátkou životnost.
Black Anvil potěšili zejména starší metalové příznivce, kterých byla ve Vopici nakonec většina. Black/thrash z New Yorku vůbec nešetřil odkazy na staré heavymetalové fláky, možná až překvapivě příliš na to, že se členové rekrutovali z vesměs hardcorových kapel velkého jablka. Postavit kapelu na guilty pleasures s příměsí lehkého blast beatu nezní jako špatný nápad, ale když pominu decentní temnotu, která se na takovou hudbu přilepí asi vždycky, tak to příliš zábavné nebylo. Je možné, že už hledám v blacku atmosféru automaticky a zapomínám na surovější začátky (zase... pořád je to primárně koncert Tombs), ale spíše než na city hráli Black Anvil na sílu. Až na pár správně patetických sól. To k tomu patří.
Tombs si prý v roce 2012 v Chapeau Rouge přídavek nechali vytleskat. Tady nikoliv. Obecně to uteklo rychle, rychleji, než jsem si stihl utvořit ucelený názor, ale jisté je, že Tombs nezklamali. Savage Gold je skvělé a dokonale poslouchatelné album pro jakékoliv večery, Mike Hill má dobře ignorantský výraz, ale notu nemine, a s bicákem Justinem Ennisem táhli kapelu dopředu hlava nehlava. Sypačky sypaly, byť největší drajv měly nakonec party středního tempa, párty v rytmu Edge of Darkness. Atmosférická hudba sama o sobě atmosféru nevytváří, ale mnohem líp s ní pracuje, tady nebylo s čím pracovat. Tombs by měli hrát s mlhou, pár světly v temné kobce. Už kvůli jménu. Jestli význam reportu nepřímo úměrně narůstá s velikostí publika, najít za deset let někoho, kdo v ten památný večer ve Vopici byl, bude složité. Budiž tedy tento text krátké memorandum připomínající, že Tombs v Praze skutečně podruhé vystoupili a bylo to dobré. I přesto by minimálně oni sami preferovali, kdyby se po příštím koncertě jevil report jako zcela zbytečná záležitost.
Tombs (us) + Black Anvil (us) + Teethgrinder (nl)
22. 4. 2015, Modrá Vopice, Praha
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.