Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 20.04.2021
Po úspěšném Norman Fucking Rockwell! přichází minstrelka amerického snu Lana Del Rey s ještě úsporněji laděným albem, na němž předkládá intimní, klidné a místy zcela minimalistické písně.
Reflektuje v nich, jak jí sláva proměnila život, vyjmenovává dávné kamarády a jako vždy nás bere na projížďku po Spojených státech a zároveň po vlastních vzpomínkách. Opět zavítáme do Los Angeles na známý Sunset Boulevard, do Brentwood Marketu, kam chodí bosá nakupovat, do Lincolnu v Nebrasce, anebo do Tulsy v Oklahomě, odkud pocházel jeden z jejích partnerů. Octneme se i na místě, kde se dobře situovaní Američané schází po golfu u lahve bourbonu – v country klubech, nad nimiž se ovšem vznáší zlověstné chemtrails. Del Rey tu v šikovné zkratce, která dala jméno celé desce, vystihla obavy a deziluzi ze vzrůstající popularity konspiračních teorií a potažmo i názorového rozdělení své země.
Ze vzpomínek na navštívená místa, minulé partnery a kamarády je sice možné snad donekonečna těžit další a další motivy a vzpomínky, z nichž zpěvačka svými melancholickými songy dělá věčné pomníčky, otázkou je, jak moc to stále funguje.
První čtyři skladby včetně titulní Chemtrails Over the Country Club jsou velmi jemné a v detailu nápadité písně, v nichž se projevuje textařský talent a cit pro zprvu nenápadné melodie, co zůstávají silné i s dalšími poslechy. Del Rey tu ukazuje, že vedle osudové a teatrální Miss America, jak sama sebe nazvala v jedné dávné písni, umí být i mnohem skromnější písničkářkou, která dovede zaujmout jen pár tóny. Na Chemtrails se střídají velmi civilní, skoro až volné řeči blížící se pasáže, s křišťálově čistým, zasněným zpěvem. S oběma těmito polohami si zpěvačka pohrává už od prvních desek, ale až na Norman Fucking Rockwell!, a zejména zde, na nové desce, mizí mnoho z dřívější velkolepé stylizace a veškerá pozornost se upíná jen na vokál.
I tentokrát nám Del Rey dopřeje silný song, byť pouze jedinkrát. Wild at Heart a jeho omamný refrén vyvolávající tolik chtěné mrazení v zádech zní jako píseň z geniální desky Ultraviolence. Bohužel, po tomto kusu upadá album do obtížně zapamatovatelného průměru, z něhož vystoupí až závěrečný cover For Free od Joni Mitchell.
Hlad nekriticky nadšených fanoušků je možná utišen, těm ostatním pro udržení obrazu geniální umělkyně nezbývá než se v tvorbě Lany Del Rey ohlížet do minulosti.
Lana Del Rey – Chemtrails Over the Country Club (Interscope | Polydor, 2021)
web interpretky
foto © Mat Hayward
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.