Jakub Hudák | Články / Recenze | 11.03.2014
Dum Dum Girls jsem si poprvé všiml na jedné kompilaci, kde byly společně s Crocodiles, Graffiti Island a PENS. Měly výrazně punkovější zvuk než na Too True, ale už tehdy se dalo vysledovat, že kapelu potáhne hlavně zpěv a temnější (leč popová) estetika. Album je prodchnuté odkazy na prokleté básníky a hudbu konce 80. a počátku 90. let, od post-punku až po tisíckrát slyšené rádiovky. Možná taky proto lítá zpěv někde mezi Debbie Harry a Patti Smith.
Too True otevírá skladba Cult of Love a hned prozrazuje, o čem deska bude a kde budou její slabiny. Bicí zní jako něco, na co by se mělo poskakovat, ale protahované vzdechy v pozadí to nedovolují – mají nás připravit na lehce letargický zpěv se spoustou ozvěn, navzdory němuž je Cult of Love pořád tak trochu disco. Zhruba v polovině přichází zlom v podobě garážových kytar, aby se pak všechno vrátilo zpátky. Nedostatek nápaditosti vadí. Další písně tomuhle modelu přihrávají, Evil Blooms navozuje romantickou představu krásně smutných holek a zbytek alba má za úkol lehce trýznivou poetiku doplňovat. Otázka je, jestli to nedělají příliš laciným způsobem.
„Máš oči jako Rimbaud.“ Tohle mi říct nějaká holka v šestnácti, tak se zblázním, a proto podezřívám píseň Rimbaud Eyes, že sází na sílu básníkova jména. Název skladby je navíc i refrénem, což je na Too True obvyklé. Aspoň je to výrazná skladba, připomínající Echo & the Bunnymen, a skutečně výrazných věcí je na desce jen několik (Too True to Be Good). Vzrušující začátek, dva rychle si odpovídající hlasy a působivý kytarový riff a nakonec zase všechno stojí na refrénu. Jenže ten to sám neutáhne.
Osvěžující změna přichází až s Lost Boys and Girls Club. Podklady zní, jako by je měly od The Soft Moon, nad tím povlává nepatrně zkreslených pentatonik a zespodu to drží nápadná basa, zpěv není všechno. Odvrácená strana populární hudby jako by Dum Dum Girls nakukala, že nejdůležitější je, aby si měli fanoušci co zpívat cestou domů – v Lost Boys and Girls Club se tenhle přístup naštěstí nedostává ke slovu.
Závěrečná skladba slouží k uklidnění vyčerpaného posluchače, což se zdá na první poslech jako tah příliš strategický na to, aby mohl být upřímný, ovšem Trouble Is My Name je další z mála klenotů alba. Proměnlivé aranžmá dostávají až hiphopový nádech a i přes celkovou rozvláčnost se neustále něco děje. Navíc, „July is my name, is it your name too?“ je překvapivě mnohem silnější kus textu než cokoliv s Rimbaudem.
Dum Dum Girls - Too True (Sub Pop, 2014)
http://wearedumdumgirls.com
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.