Články / Reporty

Melt: Kdo není cool?

Melt: Kdo není cool?

Jakub Béreš | Články / Reporty | 18.07.2017

Poslední den na Meltu konečně nepřinesl tak silně nabitý line-up a člověk nemusel řešit, že by se nejraději rozkrájel. Modeselektor sobotním setem uzavřeli stage pro menší jména, a tak z harmonogramu vypadlo jedno místo, kam byla radost zabloudit. To však neznamená, že ty ostatní neměly co nabídnout, teď už jen na sebe všechno hezky navazovalo. Hlavní stage se střídala s druhou největší a do toho na všemožných lokacích hráli zajímaví producenti. Na Sisyphos v lesíku u vody se hrál z nejrůznějších klidný house, na další pláži bruslila producentská dvojice Stickle & RIP Swirl a jejich selekce trapu/grimu a před hlavní branou vítala jedna z mnoha producentek v letošním line-upu - Tijana T.

Melt každým ročníkem přidává na rozmanitosti interpretů na hlavní stagi. Žánrově nás tak v dolíku mezi dvěma největšími průmyslovými stroji mohl potkat jazz, pop, techno i rap. Poslední den se navíc přidali i zástupci starého dobrého rocku The Kills. Show plná předvádění se a silných kytarových sól, která by zbourala nejednu halu, u návštěvníků Meltu příliš nezabodovala, a festival si musel na první moshpit počkat až na Die Antwoord.

Na ploše s tak velkou konkurencí a malými vzdálenostmi je těžké nachystat set, který by udržel pozornost po celou vymezenou hodinu. Soulwax aka belgická odpověď na Kraftwerk a Duft Punk k tomu měla solidně našlápnuto. Už jenom tím, že předvedli nejlepší vizuální show bez projekcí. Tři velké sloty pro bicí, dva menší pro klávesy, uprostřed pódia desítka modulátorů a před ní typická stříbrná hlava podobná Kafkovi na Národní. Nástroje i hudebníci samozřejmě v bílém. Jenže show se začala velmi rychle oposlouchávat...

fotogalerie z posledního dne Meltu tady

Jestli Meltu něco tento rok nevyšlo, byl to výběr headlinerů. Situaci zachránili francouzští Phoenix se svou žvýkačkovou show, která obsahovala všechno, co má show na hlavním pódiu mít. Včetně závěrečného chození po lidech a stage surfingu od usměvavého frontmana Thomase Marse, kterého neodrovnala ani konfeta vystřelená přímo u obličeje. Phoenix se nesnažili být cool ani se zbytečně nepředváděli, jediným cílem bylo zahrát dobrý koncert, a to se jim povedlo na výbornou. O něco hůře se pak předvedlo nejtučnější jméno v line-upu, novodobý cirkus bez nápadu zvaný Die Antwoord.

Náladu spravila předposlední část čtyřhodinového setu Âme b2b Rødhad, nemilosrdná a nápaditá navzdory tomu, že byl poslední den festivalu a všichni toho měli plné cvičky. Final song pak patřil dánské MØ s novým, popovějším materiálem, ale pořád stejným nasazením a upřímností. Ta by se hodila na hlavní stage více než samoúčelné pokřiky z vakua Die Antwoord.

Info

Melt! Festival 2017
14. – 16. 7. 2017 Ferropolis, Německo
www.meltfestival.de

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace