cyril kosak, Viktor Palák, ScreamJay, Tony, waghiss666 | Články / Sloupky/Blogy | 15.09.2016
Druhý díl pseudokritického kroužku Metla, což je nevlastní sestra Rejžáku, přináší pár aktuálních, novějších i mentálně zaostalých kousků z tvrdě rockového ranku. Tuzemskou scénu zastupuje pán kladiva František Štorm a jeho Master's Hammer, nášivky na koulích thrashové klasiky Metallica a Slayer, taky tu máme gumové Pain, citlivé Touché Amore a tísnivé Phantom Winter. Paroháče paroháčům, welcome to hell. (Hodnocení na škále 1 - 5, když školní jednička je pravý opak toho, co se hodí dostat tady.)
Master's Hammer – Maso z kosmu
WAGHiSS: Klip? Spíš reklama na vinyl. Pičovinka doprovázející moji nejmilejší skladbu z Formulae, jakkoliv vybočuje, a možná právě proto mě nejvíc baví. „Klip“ poslouží spíš jako letec sociálníma sítěma. Tady není o čem. Skvělá skladba, parádní deska, anti-klip. (1)
Viktor: „Nebát se věci odfláknout,“ říkává František Štorm a mě tahle naivní klipová hloupůstka baví, stejně jako jeho a Necrococka prostě a jednoduše baví phenakistoskopy, respektive bloumání alejemi. Navíc jsem svého času zařadil Poruchu mechanismu pecí mezi deset nejlepších českých klipů, takže mi zjevně není pomoci. Jsem přítelem zhoubičkovaných požitků i všech blouznivců našich hor. (4)
ScreamJay: Blekmetal tanz mit marihuána. Divný čmáranice místo poznámek z přednášky, lenonky a slamáky, v lese i v parku. Nikdá sem nehulil, asi začnu, abych pochopil, uchopil... Od Master's si dlouhodobě držím bezdůvodnej odstup, texty príma, kouzlo okamžiku/ů na mě ale pořád nefunguje. Stejně jako tenhle klip. (1,5)
Tony: Brát drogy někdy není na škodu a tady to platí dvojnásob. Tohle video se k poslednímu albu Mistrova kladiva hodí. František Štorm a Necrocock jsou z jiného vesmíru a teď jejich hudbu a texty doprovázejí stejně ujeté obrázky. (3,5)
cyril: Nevidím a neslyším ani black metal, ani drogy. Jen potutelně vyšklebeného Váchala metalu. Doufám, že mu to vydrží, protože je osvěžující potkat na hřbitově v Broumově ceduličku Vracejte konve na místo. Jen aby se tímhle tempem nestal příliš samožerným. (3)
The Body - The Myth Arc
WAGHiSS: Moderní děvčata si vás najdou, jen vyslovte jejich jména, aha? Klip asi pro zhýralé mladé, nevím, na koho vizuál cílí, ale doufám že se oba minou. Můj žaludek kontaktoval kabel s volnou izoláží. Málokterou popovou desku mi fyzicky (!) dělá problém doposlouchat. Objednávám LP, dávkování volně? Děkuji, Dr. Klubíčko, tak zase příště na preventivní kremaci. (4)
Viktor: Dávkuj pomalu! Ale často. The Body jsou pašáci ze sto a jednoho důvodu. Třeba proto, jak pochopili, že mizérie se nejlépe zprostředkovává plíživě a že pro svůj nový klip angažovali Mitche Wellse z kapely Thou, která to chápe také. A ví to i kanadský herec Keir Gilchrist z filmu It Follows. Před tímhle se nedá utéct. Příjemné jako předávkování umělým sladidlem. (4)
ScreamJay: Pokoj všem znepokojeným. Mrazení v zázemí. Jo, přesně jako ten okamžik z časů analogu, kdy se člověk probral z limbu a televize jen tupě zrnila. Dozvuky divnýho snu, obrazů, co tě zneklidňují víc, než jejich pointa. Vlastně jí ani nehledáš, ale tu zatracenou tíseň si pak taháš po bytě, aby ses nakonec zdráhal znova usnout. Čím víc The Body, tím víc terapie… potřeba terapie! (4)
Tony: Jsem mile překvapen. Dlouho ve mně nic nevyvolalo takový pocit tísně a úzkosti. Místy jde až mráz po zádech. Po zkouknutí jsem to musel dát ještě několikrát a zkoušel to pochopit. A asi ani nechci, líbí se mi to takhle v nevědomosti. (3)
cyril: Nemohl by to, kurva, někdo vypnout?!?! A nebo ne… nechte to ještě… (5)
Metallica - Hardwired
WAGHiSS: V naší thrashové kapellice se mi náš skladný kytarista snažil nekonečným riffováním Death Magnetic něco dokázat. Co vyšel singl Hardwired, máme to teď v jiné zkušebně úplně stejně, jen aktuální kytarák je vyžranej, ale sere riffy stejně rychle. Nestýskám s nostalgií, Metallicu jsem měl vždycky celkem v piči, ovšem tohle zní, jako by se nic nestalo, jako bychom jim měli přestat křivdit. Lars pořád neumí hrát. (3)
Viktor: Lyric video, do kterého někdo zapomněl vepsat texty. Ale tak dobře, tentokrát to vlastně vůbec nebolí, svést se s hejty vůči Metallice je snazží než přiznat, že tahle skladba s Hetfieldovým odsekáváním docela hezky graduje. Čitelný vzkaz, že na odpis nejsou, novou desku ale nečekám, jo, a taky nemám problém s Lulu. (3)
ScreamJay: Počet vodpáraných nášivek z nikdy nepraných džísek trumfnula za poslední dvacetiletku jen opraná mantra, že žádnej další Master of Puppets už nikdy nebude. Jo a ten Reed, to byla sakra poslední kapka! Pro mě ale taky ne, nevadil mi ani St. Anger, kterýmu nadávali do numetálu. Po Hardwired asi stoupne prodej nášivek, stárnoucí pánové vzpomínaj na starý časy. Tohle ani není klip, jako spíš návnada. Nový fanoušky nevychová, ale spousta těch skalních tak nějak omládne. (2,5)
Tony: Nikdy jsem nebyl fanoušek Metalkliky a nesjížděl jejich alba a netěšil se na nové. Staříci asi začali brát silnější léky. Vizuální stránka snad nemůže nadchnout, ono to vlastně ani klip není. Skalní fanoušci si možná stříknou do textilu, já si budu maximálně podupávat nohou. (1,5)
cyril: Metallica se vrátila k tříminutovým válům? Panenko Maria sedmiramenná. Steroidy jsou svinstvo, děti. Rád bych se vysmál přílišné podobnosti riffů, ale stěžovat si na to, že si honíme stále stejného ptáka, je, jako bychom říkali, že chceme honit jiného. (2)
Slayer - Pride In Prejudice
WAGHiSS: Velká čtyřka ve druhém díle našeho seriálu pokračuje završením krvavé trilogie thrashových premiantů. Slayer jsou nejvíc. Pořád, i s novou deskou. Byť oproti Metallice šlápli vedle víckrát, pořád chci na stará kolena vypadat jako Araya. Hákáče a Trejo naznačujou béčkovost, s tou problém nemám. Spíš s žetkovým ubodáním břicha v pokročilém měsíci těhotenství. Hru o trůny? Nie, radšej Teletubbies. (1)
Viktor: Dobrý večer, je čas na vysílání dalšího dílu oblíbeného seriálu Pózy. Pro ty bystřejší z vás (mrk) podvratný vzkaz (mrk, mrk): i tvrďáci potřebují čepice a šály! Dělníci thrash metalu, banální tovární výrobek. Násilí plodí násilí, rozumíme si? Volba (čepic, šál i vlajek) je na vás. V příštím díle: řinčení řetězů. Dobrou noc. (2)
ScreamJay: Už jsou dávno pryč ty časy, kdy nálepka Parental Advisory znamenala, že to bude kurva víc. Ve všech směrech. Hele, donedávna jsem si myslel, že v tyrolských lesích chrastí řetězem leda tak Krampus. Čert vem, že je to béčkový gore, takováhle kontroverze na mě prostě působí neuvěřitelně tupě. Přesně ten typ klipu, kde jdou dvě složky proti sobě, vzájemně se ruší, sráží a nezachrání to ani "nasranej Mexikánec" ve sklepě a hřebíkovej náramek zapujčenej (asi) od Gorgoroth. Veřejně přístupná "raritka"? Krvavě bezkrevný klišé? Nevim, možná to prostě spláchne čas. (1,5)
Tony: Z celé slavné thrashové čtyřky byli pro mě vždycky číslo jedna. A poslední klipy mě hodně baví, takový béčkově vyvražďovací seriál si nechám líbit. Může vám to přijít přehnané, ale cítím v tom nadsázku, a ta Slayer nikdy nechyběla. Už aby tady byl další klip, těším se na pokračování. (4)
cyril: Asi si umím představit, že tohle přijde teenagerům vtipné a přiléhavě drsné. Ale představa padesátiletých chlápků, co se táhnou do zasněženého lesa, aby si tam roztáhli cajky a imitovali hraní na nástroje, mi přijde poněkud smutná. Desetina bodu za střední pasáž a druhá desetina za ježuru nasazenou na předloktí. Dobře, třetí desetina za řetěz pověšený na koulích, ten jediný má váhu. (0,3)
Pain - Call Me (feat. Joakim Brodén)
WAGHiSS: Vyžranej slizoun v zrcadle mi připomněl, že Code Orange udělali reklamu Asking Alexandria sdílením rozhovoru, kde se rockstars zpovídají z tour, kde rozmrdali hotelové pokoje. Cituji: Losers like this are why we exist. Fuck bands and people like this and fuck their fake rockstar mentality. They will be the first to go. Pamatuje někdo, co udělali s maňáskama Protest the Hero? V klipu mi chybí tank, ale nevydržel jsem k refrénu. Přijel? (0)
Viktor: Tank zůstal v dopravní zácpě před Vizovicemi. Co (proměnlivě, ale přece) funguje, když vám dráždí rypáček Till Lindemann, je zde jen legrační ozvěna devadesátek. Jo, a mám tu taky jeden citát. Peter Tägtgren: “Ne, já nečtu. Já jen hodně přemýšlím.” Dá se přemýšlet nosem? A bankovním kontem? (0,5)
ScreamJay: Jo, já budu pičovat do Sabaton a už mi nikde nenačepujou pivo. Ale co, Brodén je dobrej gumák, i když z něj zrovna neudělaj tuhle perverzní "matrjošku". Chtělo by se říct, tolik vyšňupanýho zásypu a já jsem z toho stejně pořád opruzenej. Upřímně? Pain mi byli vděčnou nostalgií, bavil mě ten seversky "jinej" zvuk industriálního metalu, jenže ten vzal definitivně za svý s tou bídou You Only Live Twice a s ním, evidentně, i jistá soudnost. Nebo si Tägtgren fakt myslel, že kozy, síťovanej nátělník a liliputka v korzetu budou ta pravá nadsázka? Když figurky, raděj Just Hate Me. (0)
Tony: Doba gumáků už je nenávratně pryč a opravdu to nebude sranda ani po sto letech. Strašná nuda jak hudebně, tak i klipově. Je to laciné, až to bolí. A nejhorší je ta „výpomoc“ Sabaton. Tohle bude mít úspěch ve vizovických v hospodách. (0)
cyril: Aha, tady je to samý velkorysý kmán a nadvěcí pán. Kdo by nechtěl kvedlat v mastné míse zkoksované liliputky, ten pěkně kecá. Sráči. (4,9)
Touché Amoré - Skyscraper
WAGHiSS: Síla jednoduchosti. Čekání na následovníka v\nikající Is Survived By jsem si zkrátil LP Hesitation Wounds (COŽE? Vy jste ho ještě neslyšeli?!). Tohle jde za hranice čehokoliv, o co se otřelo EMO. Že se umí posunout? Touché Amoré jsou láska. Tečka. (4)
Viktor: Nejprve jsem měl pocit, že k těmhle emocím potřebuju návod. Pak jsem měl pocit, že je to posmutnělé bloumání New Yorkem moc návodné. A teď jsem ve fázi, kdy začínám v té jednoduchosti tušit docela ryzí vyjádření a v té vokální souhře porozumění. Humans of New York nosí conversky. (3,5)
ScreamJay: Láska, cesta a černobílá, to má fazónu. Jak rozpohybovaný fragmenty z nějakýho vkusnějšího instagramu. Když to dáš muzikou, nepotřebuješ si záda krýt nabubřelým klipem. Chci říct, kouzla s jednoduchostí nemusej být jednoduchá, na pochopení, prožitek, rozhodně jsou ale ryzí. Už proto, že si nehrajou na něco víc, než jsou. Touché, americká krása a klip, u kterýho není ostudou na chvilku zavřít oči. (4)
Tony: V jednoduchosti je síla a v tomto případě i krása. Nikdy jsem na jejich koncertě nebyl a po tomhle videu rozhodně chci. Jdu si koupit lístek, vyzvednout Waghisse a jedem. (4)
cyril: Zajímavé, jak to nefunguje na první poslech, ale každý další je jako holka, na kterou jste dávno zapomněli, zavaleni citovými kalváriemi času. Nejlepší postpunk letošního roku? Dneska se mi zdálo, že jsem chodící vozíčkář, fakt. (5)
Phantom Winter - Bombing the Witches
WAGHiSS: Proč jsem na ně zapomněl? Temnoši hrajou soundtrack k horrorové jednohubce? Nojo, protože jsem málem zapomněl na Mnemic. (Cože? Jebe ti?) (3)
Viktor: Mám rád hotely, přitahuje mě (relativní) anonymita pobytu v nich - co uděláš ve svém pokoji, zůstane navždy skryto za dveřmi, v nejhorším dáš větší tuzér uklízečce. Takže zatímco v té hudbě noční můry cítím, v klipu ani za mák. Nemohla by se ta paní bát třeba v železářství? (3)
ScreamJay: Hyperkrychle, mnohem víc pomalu než rychle. Psycho dělá šlápoty na duši, neukazuje víc, než je třeba, a napětí evidentně touží rolovat jak těžkej koberec v předsíni. Ten běs, že v noci něco přijde, že před tím nebude kam utéct. Phantom Winter netlačí na pilu, ale možná napovídají víc, než by bylo k autentickýmu zážitku zapotřebí. Vypráví, nepulzuje. Mám strach, že nemám strach! (3,5)
Tony: Hororový trailer jak sviňa. Má to atmosféru a hudba má temnotu a koule. Poškrábe tě na duši a zrychlí srdeční tep. A dokonce je v ní i ponaučení: Nikdy nespi na hotelu. (3)
cyril: Vždycky jsem chtěl ubít nějakou svini sluchátkem, ovšem tady by, obávám se, to byl režisér, kdo by zařval. Bod za pointu - největší zrůdy chodí v lakýrkách. Muzika si zaslouží daleko více. (4)
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.