Články / Sloupky/Blogy

Metla #06: Předvánoční neklid

Metla #06: Předvánoční neklid

David Čajčík, waghiss666, Abbé, Tony, Kremace | Články / Sloupky/Blogy | 22.12.2016

Vánoční metla nezametá s kapry, cejny a vodníky, nýbrž s metaly všeho druhu. Holky si vzaly vánoční čepce a paličky a začaly tlouct do stolů, kde se mrskal Zeus, telelila SubRosa, mrcasili Torche, úpěli Korn a držkovali Are You Local? Kdo přežil a s jakým skóre? Dobré chutnání a bez váhání.

Zeus - Enemy e Core


Čajda: Animal Acid Planet uvádí: ZEUS! Začínáme tím nejlepším, proč ne. Tohle video má celých 194 zhlédnutí, bravo do Itálie! Metla crew to dostane přes dvě stě a třeba nám pošlou desku. Jasně, noiserockový dua basa plus bicí zněj všechna tak nějak stejně, ale v rámci přírodovědnýho pořadu s modrejma antilopama a fackujícíma se sněžnejma králíkama je to zas o něčem jiným, ne? Jen furt čekám, kdy tam začne ve smyčce kopulovat nějakej nosorožec. Na to sou asi jiný pořady. (4)

WAGHiSS666: Jsem posedlý snad vším, na co sáhne Justin Pearson, a nestydím se za závislost. Nikdy mě nezklamal. Byla jeho fíčura v Search and Destroy klíčová pro tyhle dva chlupaté Italy? To logo Three One G na samotném konci klipu neční jen tak. Pamatuju si, jak Ivan shrnul ZEUS! jako “takový jiný Lightning Bolt, ale politicky korektnější”. Tolik k drumandbassovým duúm. Tohle je čistá zverina a jak postupně následujeme Darwina, začne to být všechno jedno... velké... zvíře.

Abbé: "Přirozeným stavem lidských bytosti není mír, ale válka všech proti všem," tvrdí Dave Hunt z Anaal Nathrakh. ZEUS! si to očividně nemyslí jen o lidech a každý použitý riff doprovodili jiným rozpohybovaným obrázkem zápasících samců. Jako jednoduchý pokus z hodin filmové tvorby to dává smysl. Nicméně celý den bych to sledovat a průběžně vyhodnocovat asi nevydržel. (3)

Tony: Zvířátka má každý rád a čím víc jich tam dáte, tím více lidí se na to podívá. Ale bojující zvířata ve smyčce (neplést se smečkou) doplněné o kyselinu lysergovou jen tak někde neuvidíte. Tohle by měli pouštět jako projekci na koncertech. Po hudební stránce ne až tak záživné, ale jak se to rozjede, budete si podupávat nohou a čekat, které zvíře se ještě objeví. (3)

Džana: Kde roh, tam i zoubek, kde kopýtko, tam i tlapička... O testosteronem nabité končetiny tady vskutku není nouze. Děkuji, že mi tak jednoduše způsobujete katatonický stav nekonečného záchvatu smíchu. Každá návštěva nového živočišného druhu nám odkrývá modifikaci riffů (podotýkám, že nepotřebujete být zhuleni). Jak zákeřné a jak stroboskopicky přesné! Tohle (ne)repetitivní šílenství si nějaké ty bojovné muflony zaslouží stejně, jako když po Lightning Boltu přichází Diovy hromy. (4)

SubRosa - Troubled Cells


Čajda: Why so serious? Režisér je kluk, co namlouval brontosaura v asi osmi epizodách Země dinosaurů, jako malej hrál ve Star Treku a teď natočil svůj průměrnej hororovej debut. A ten stejnej kluk si tady hraje na doom-art. Černobílej ještě k tomu, s trochu unylým songem v pozadí. A vlastně to není úplně blbý, hezky se na to kouká - takzvaně “klip s příběhem”, kterýmu ale furt nerozumim. Asi proto, že nejsem schopnej to dokoukat vcelku, a to tomu říkaj na konci film (dali tomu i titulky, pozor na to!). Vážná věc, sebevraždy v Utahu s tím taky nějak souvisejí. Nějaká explikace, ostatní? (2,5)

WAGHiSS666: Zima je tu, sníh se mi naštěstí vyhýbá, black metalu asi nerozumím nebo co… V Utahu si sahají na život ti, kterým k(l)onzervy zakazujou sahat na sebe samé, nebo ty druhé. Uvědomělí už jsou i metlisti, věštím z čajových lístků, že tohle bude ještě dlouho silné kafe, a vysvětlit to neumím, natož pojmenovat. Ve kterém století že to umíráme? Vyprovokovat sebevražednou náladu SubRosa umí, jen naživo to asi tlačí víc. Jdu si pohladit kocoura, spolknout čepel, nabrousit piluli. Jsem v tom, koukám, sám, ale oni ne. Nikdy víc! (3)

Abbé: Když se kapela rozhodne podpořit dobročinnost, téměř vždy se vystavuje dvojímu riziku. Že body sklidí spíš za úmysly než hudbu a adresát pomoci si vůbec nepomůže. SubRosa se zjevně prvnímu ohni dokonale vyhnula působivým a promyšleným klipem/podobenstvím. Zůstává otázkou, jestli se někdo i bez titulků dovtípí, že nejde o upoutávku na nové filmové zpracování Duny, ale výstraha před nábožensky motivovanou nesnášenlivostí a homofobií. (3,5)

Tony: Letošní deska SubRosa je vážně vynikající a tohle se dá říct i o klipu. Je dramatický, melancholický, má příběh. Může to působit celé jako klišé, ale v tomto případě není co vytknout. Nutno dokoukat do konce. Počkal jsem si na závěrečné titulky a najednou mi všechno, co se tam děje, začalo dávat smysl. Klip jsem dal na jeden zátah a ještě si po skončení přidal. Má doomařská část srdce zaplesala. (4,5)

Džana: Písečný tyjátr, co vám nemile zavane do očí, snažící se svou "sugestivní" silou popsat situaci ve zpropadené mormonské komunitě v Utahu. Tak brilantní, až bych jejich poslední album For This We Fought the Battle of Ages snad i odložila, tuto myšlenku ale zavrhuji, stejně jako video samotné. Pouštní černobílá parafráze na Jeníčka a Mařenku? Jen ty kamínky se jim jaksi poztrácely v písku. Nebo jim je potáhla Rebecca Vernon se svým zašmudlaným zombie kámošem? Pociťuji smutek, jejich hudba má totiž sílu rozpohybovat nejen mračna písku, v nichž se lopotí utlačovaná LGBTQ drobotina Utahu. (2)

Torche - Annihilation Affair


Čajda: Kdysi po mně kámoš chtěl poslat nějaký sludge, pro začátečníky prý. Poslal jsem mu Torche. Ani dneska bych neměnil a ještě by dostal jako bonus holku, co debutovala ve filmu Píseční žraloci v roli Wet t-shirt Contestant (uncredited!). Nejvíc. Moc se mi líbí ten velký bagr a stále fresh tematika vesmírno-zednářského spiknutí. Co na to Dan Brown? (3)

Abbé: Stroje obdařené umělou inteligencí lidstvo vyhodnotily jako nenapravitelně zkažené a zato ho vyhladily. Fabule stará jako sci-fi samo. Že by však humanita byla posmrtně pomstěna pornografickým průmyslem, to jsem ještě nežral. A že to je žrádlo! (3,5)

Tony: Když už se tady bavíme o tom doporučování, na Torche mě přivedl Bota (Illegal Illusion). Tematika klipu je docela aktuální a určitě k zamyšlení. Dnes se to všude hemží umělou inteligencí a nikdo neví, jak to skončí a jak to bude, možná jenom Arnold aka Terminator. Torche mě baví a tenhle song najednou díky klipu dostává úplně jiný rozměr. Vizuál mi připomíná dílo Karla Zemana. Kdyby ještě žil, dělal by klipy pro metalové kapely. (4)

WAGHiSS666: Sludge-pop, co se "začal brát vážně" a riff z Barrier Hammer v titulcích matrixovského klipu podtrhuje těžkotonážnost celé loňské desky. Restarter je dětské kladivo, plastová hračka v rukou dřevorubce, svůdná panna v LED oku poučeného robota. Kdy už to lidstvo konečně pochopí a dobrovolně pochcípá? (4)

Džana: Zlo, atomovka, toxický holokaust, násilí a v zákrytu za nimi pekelné ženské plémě, které přece musí z jakékoli racionální organizovanosti stvořit chaoz. Je na místě se nad hrubozrnností návratu do myšlenkového středověku smát nebo plakat? Nojo, na návštěvu holt došly KOZY, k žádné nadvládě nad planetou očividně nedojde a plecháčci se smetou mezi sebou. Postapokalyptický podfuk namísto anihilačního románku. Samotná vizuální stránka toho všeho ale nebolí tak moc, jako povšechná prázdnota. Tahle pochodeň mi zatím cestu neosvítila. (1,5)

Korn - Take Me


Čajda: Nastal ten správnej čas na to, ujasnit si vztah k nu-metalu. Je to podobný jako předstoupit večer před rodiče, vypnout jim telku a oznámit, že vnoučata nikdy mít nebudou, a pak jen poslouchat mámu, jak celou noc brečí do polštáře. Korn byli dobrá kapela. Je to venku. Být Take Me na kultovním Follow the Leader, tak si nezaslouží ani tenhle Napalm Records stájl generickej klip o ničem, protože by to nikdy nedotáhl na singl. Ale doba se mění, nápady docházejí, červy přebejvaj a Jonathan Davis má pořád ten sexy groove v hrdle. Vlastně není co víc říct, sere mě, že sem neměl staršího bráchu, co by mi pouštěl dobrou hudbu (sic) v tý správný době. (1,5)

WAGHiSS666: Mě starší ségra pouštěla Vypsanou fiXu, máma v předškolním období Queen, ale až Korn byli ta iniciační kapela. Víceméně. Soucítím s Čajdou, radši bych tehdy pil kafe než fruka brčkem. Stydět se za lásku k nu-metalu je možná pokrytectví, jenže mě tahle nostalgie nejímá, ani davy fanoušků Slipknot obsazených do klipu mě neutáhnou. Hledání-nalezení-vývoj-úlety-přešlapy… (a teď to přijde)... NÁVRAT KE KOŘENŮM! Ze kterých nevypučí ani kvítek, ani větev... Take me/ Please take me/ it's the only way... ani hovno! (0)

Abbé: Dalo se očekávat, že Korn stihne tentýž osud jako Black Sabbath, kteří stejně jako oni od základu změnili vnímání tvrdosti v hudbě a k nimž proto často bývají přirovnáváni. Jak by řekl Phoenix v Demolition Manov: „Jsme v 21. století a bohužel musím říct, že jak heavy, tak nu-metal se staly vlastními zkurvenými karikaturami z televizních seriálů.” Potíž je v tom, že tohle o nu-metalu na rozdíl od Korn platilo už v dobách jeho největší slávy. Korn se tímto klipem srazili na úroveň svých netalentovaných vrstevníků v jejich nejsilnějších okamžicích. Škoda, The Serenity of Suffering je jinak příjemně nostalgickým albem. (2)

Tony: Nu-metal je mrtvý, ať už nikdy nežije nu-metal. Klip je naprosto zbytečný, žádný děj, nuda. Hudebně je to snad ještě větší hrůza. Jsou to už staré vylupané kukuřice a z nich už žádný popcorn neuděláš, maximálně z těch červů. (0,5)

Džana: Tuhle legraci jsem si nezvolila, takže... Opakovaný vtip přestává být vtipem a já bych chtěla, aby si Davise opravdu někdo vzal s sebou, a to daleko a tak, aby se do mých ušních ani myšlenkových zákrut nevrátil. Po snad patnácti letech se to točí dokola stejně jako špína v kýblu, avšak v případě Korn bez špíny samotné. Stadiony se vyprodaj tak či onak, lobotomické orgie navždy zůstanou stejné. (0)

Are You Local - We Are Legion


Čajda: Chvíli to vypadá jak děsivý promo video k vesnické domobraně proti uprchlíkům Horní Lhota, ale jak na vyskočí nápis Junk Town, je jasný, že si jen hrajem na post-apo hřišti pro dospívající. Není to moje komun(it)a, ale dohromady to dává smysl. Nadupaný beaty i kytary, posprejovaný přilby, molitanový uniformy i laciný rámování. Do žádnýho playlistu si to nedám, ale v hangáru na opuštěné sovětské základny OK. (2,5)

Abbé: Je to pořád ještě tak trochu moje komunita a říkám, že video jako upoutávka na postapokalyptický LARP pracuje bezchybně. Zpustlá krajina. Ostentativně zhoršená kvalita záznamu. Podivné předměty rozvěšené v ještě podivnějším remízku. Divoši v obnošeném sportovním vybavení bojují o ohlodanou lebku. Nech se v hasičské nádrž pokřtít baptistickým šamanem a staneš se jiným, bídnějším člověkem. Kdo z hráčů by odolal? Od klipu však očekávám víc než vysoce koncentrované klišé. (2)

WAGHiSS666: Lítat po venku a řezat se maketami čehokoliv je adrenalin čistě jeskynní, s tím nemám problém, vlastně mi vždycky bránil kousek srabství (jak všichni víme, jsem agresivní pacifista). Z reklamy na Junktown zůstal jenom junk. Tady nejsem lokál a byť mi uši fungujou, moc nedoslýchám. (1)

Tony: Postapo je in, Junktown je in. Je to všechno pořád dokola a už to začíná být docela okoukané a nezáživné. Podívat se na to dá, ale hudebně bída. Jako promo video nebo reklama na podobné postapo akce postačí. (1)

Džana: Pomyslné tuny koroze a boj o život, aha. Nejen ve vztahu k hudbě samotné se mě ale nezbavuje vidina dřevařského závodu, který si občasně přivydělává agroturistikou. Moje škarohlídství nad Junktownem vidí elektromagnet se vznášející... Nejsem vezdejší, táborová tematika je mi vzdálena a při slově urbex se mi chtějí vylučovat věci nemilé. Okusování rzi při asociální procházce jest mi milejší než hymnus madmaxového stáda. (0,5)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Šejkr #136: Rutina nevadí

Michal Pařízek 09.08.2024

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace