Jakub Béreš | Články / Recenze | 01.12.2015
Prosím vás, abyste na chvíli zapomněli na dřívější představy o Miley Cyrus. Útěk minulé desky od figury dětské televizní hvězdy zdobený pohoršujícími provokacemi se konečně začíná ubírat správným směrem. Hlavním úkolem minulosti bylo šokovat, a to za každou cenu. A novinka Miley Cyrus and Her Dead Petz nepřestává šokovat - tentokrát novou hudební ambicí.
Doo It! „Yeah I smoke pot.“ Explicitní první singl, v jehož videu je zpěvačka polévaná lepkavou tekutinou plnou zmrzlinových posypek, je odstrašující promo. Zbylé písně se totiž nesou v úplně jiném duchu, přesto z něj do zbytku desky prosákne těkavost, i kvalitní produkce. V pozadí stojí členové rockové skupiny The Flaming Lips a hiphopový producent Mike Will Made It. Podivuhodné spojení funguje nečekaně dobře, nejspíš i díky tomu, že každý dostal velký prostor, v němž se mohl realizovat. A možná právě i proto je stopáž dlouhá hodinu a půl a obsahuje třiadvacet písní.
Na úvodní Doo It! navazuje psychedelická várka velkoryse prostorných písní, v nichž Miley Cyrus zní mnohem přesvědčivěji než útlých oblečcích. Vesmírné rozjímání je po chvíli přerušeno minutovou mezihrou Fucking Fuck Up a pokračuje možná zbytečnou BB talk – jako by prvních sedm písní kopírovalo stavy navozené drogou. Nehledejte náznaky, Miley se nesnaží říct nic zásadního, mnohem zásadnější je přímá forma, která prosvítá v mezihrách jako I‘m So Drunk.
Nenucenou rockovou produkcí prolínají profesionální hiphopové beaty. Nemaká to, ale ani si to nepřekáží, jejich společné vyvrcholení přijde v Milky Milky Milk a Cyrus Skies. Zatím vše funguje jak má, problém nastává u dalších písní, které jsou omotány nemístnou popovou něhou. Poslední dávka psychedelie je ukrytá v hostovačce s Big Seanem a vrcholí nejlepším kouskem Tiger Dream, v němž uslyšíte i zpěv geniálního podivína Ariela Pinka. Netradiční délka je dobrým vymezením se vůči popové minulosti, jenže samotný nápad nestačí a v závěru nahrávky nudí.
Miley zase přestřelila, i když tentokrát mířila jiným směrem. Navíc svět, a možná i zpěvačka sama, nejspíš nejsou připraveni nahlížet na tvorbu jinak než jako na výplod mladické nerozvážnosti utopené v alkoholu a trávě. Dead Petz proto nejspíš budou jen malou odbočkou v nikdy nekončící honbě za pozorností.
Miley Cyrus and Her Dead Petz (Smile Miley Inc., 2015)
www.mileycyrus.com/andherdeadpetz
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.