Muse (počtvrté): Ale že to bude takovej ekl...

Muse – The 2nd Law (2012)
Hell shit. sračka. hovna. 0%

Já vím, co jsem napsal. Nemusíte mi to připomínat. Taky jsem si říkal, že s blogem začnu jen v případě, že mi někdo nabídne blowjob (klidně i kluk, hlavně aby z toho už konečně něco káplo), ale tohle prostě musí ven. Já teda tušil, že nový Muse budou solidní sračka, ale že to bude takovej ekl, to šokovalo i mě.

Na začátek si pustíme video, které se objevilo na bonusovém disku koncertního DVD Hullabaloo. Song se jmenuje Yes Please a v dané éře to byl typický song této kapely (takže žádný, že bych vybral tu nejtvrdší věc)…

A teď si pustíme poslední singl. Jmenuje se velmi výstižně: Šílenství.

Pamatuju si, že když mi bylo osmnáct nebo tak nějak (bylo to v době, kdy jsem ještě měl víc vlasů na hlavě než na koulích), slyšel jsem Origin of Symmetry a snad každej večer u toho onanoval. Bylo to silný, syrový, avantgardní a originální. Nesmějte se mi. Tehdy jsem si myslel, že takhle syrová, avantgardní a originální kapela zní. Není divu. Internet v podstatě neexistoval (ano, doopravdy), kamarády jsem měl samý píče, takže mi nikdo nic lepšího nedoporučil, a ani se mi nikdy nestalo, že by dojela teta z Vídně a k narozeninám mi dala vinyl Steva Reicha. Mládí už je prostě takový: honíte třikrát denně, nejlepší věc na světě je „jít na hřiště“ a nevíte absolutně nic.

Nutno dodat, že za poslouchání Muse v období Origin a Hullabaloo se nestydím ani teď, v roce 2012. Nestydím, protože v té době, svým způsobem a v rámci žánru, Muse byli originální a avantgardní. Microcuts zpívané v operních výškách, Space Dementia kombinující space rock a metal... proč ne. Těm klukům bylo dvacet, měli modrý vlasy a po koncertě rozmlátili bicí. No řekněte, kdo by je neměl rád. Navíc už tehdy se začaly probouzet jejich nejsilnější zbraně (trademarky) – neuvěřitelná lehkost poskládat geniální riff, naivita, schopnost prodat i úplný patetický nesmysl chytrým způsobem.

Nebudu už rozebírat minulost. Všichni víme, že přišla Supermassive Black Hole, Twilight, Matt vojebal dceru Kurta Russella, stal se fotrem, třicátníkem a megalomanem. A jsme tam, kde jsme.

Ne, nebudu říkat, že jsem překvapený. Už kolem Black Holes And Revelations přicházeli náznaky a změna směru (SBH, Starlight etc). Mohly se stát dvě věci. Kluci zjistí, že mají míň fanoušků mužského pokolení, dají si facku a začnou hrát zase metal. Nebo zjistí, že mají na dosah miliony kundiček, a začnou hrát Santanu feačuring disco. Kombinace, po které z právě ovulující frndy vypadne deset liber a žádost o svatbu. A jsme tady.

Supremacy začíná rádoby pompézně s riffem, jaký by s trochou štěstí a pervitinu složil i Janek Ledecký. Když už se to na chvilku uklidní, zjistíte, že texty jsou pořád stejné a co víc – ještě horší. Někdo vás miluje, vy taky někoho milujete, čas se blíží, všichni jsou proti vám, vy ale máte práva, bojujte za ně, přežijte, íííjíjíjjáááá. To jsou texty v podstatě všech písniček. Svého času výborný textař Bellamy už úplně rezignoval na cokoliv, co by naznačovalo druhý plán, čtení mezi řádky nebo logiku a mozek a sází ty největší klišé jedno vedle druhého. Ano, hudba Muse je od začátku na naprosto stejné vlně a je jako stvořená pro patetické texty. Jenže ta hranice, ta je tak kurevsky úzká. Transformers 4: Audio attack. Záběry na vlající vlajky v hudebním podání. Aby byl epický otvírák ještě umocněn, přidávají se smyčcové podklady nápadně připomínající Come with Me od Puffa Daddyho. Pamatujete si to? To byl ten cool song ke Godzille. Jak jen to je dlouho, co vylezl… jo už vím, bylo to cool před kurva čtrnácti lety!

Dvojka Madness vykazuje první příznaky Bellamyho neuvěřitelně vtipné intonace a výslovnosti smíchané s objevením FL. M – m -m mad mad mad ness. Vítejte ve světě Fruity Loops. Právě jste absolbovali první lekci.

Ona intonace a frázování mě pak vždycky pobaví, když uslyším začátek Follow Me. Během třech slov „when darkness fall“ Bellamy stihne přejít snad tři tóniny, zazpívat falešně a do toho zavrčet, jako by točil gay porno. Ostatně, dobrá polovina songů opravdu zní, jako by vznikly náhodným zmixováním vzrušených vzdechů mladých pornoherců. Při Save Me jsem se cítil tak gay, jako už roky ne. Naposled jsem se tak cítil, když jsem před roky v Irsku stopl auto.

Já: What a fuck man. You touched my knee.
Ir: No I didn’t.
Já: Yes you did.
Ir: No I didn’t.
(jeho ruka se vznáší nad mým pérem)
Já: Don’t touch my massive, big and enormous (to jsem si teď vymyslel) penis buddy.
Ir: Oh come on, did you ever try that.
Já: Look, I am straight ok.
Ir: Everyone is a bit gay mate.
Já: No, trust me, I am sure I am pretty much 100% hetero.
(znovu se dotkl kolene)
Já: Ok. Stop right here. Now.
(zastavil u silnice)
Ir: Sorry mate. I didn’t want to upset you. Here’s my card, call me.
Já: I don’t have credit on my cell.
Ir: Here’s 10 euro. Buy yourself credit and call me.
Já: Ok. Bye.
(Ir odjel)
Já: Buzna jedna zpičená!

Panic Station postavená na beatu z Another Bites the Dust je vrchol hnusu. Představte si, že se Mika letos snaží o comeback. Přesně tak smutně to zní. Všechno špatně. V druhé polovině song zní, jako by někdo pustil na empetrojce znělku z Krotitelů duchů a strčil si ji zapnutou do análu.

Animals je pak nejlepší skladbou na albu. Možná na to měl vliv fakt, že jsem byl akorát v koupelně, holil se a prakticky ji vůbec neslyšel. Po několika desítkách pokusů jsem nakonec zjistil, že pakliže se nacházíte v jiné místnosti a neslyšíte desku, ty písně nakonec nejsou tak špatné.

Následuje trochu disca, trochu Santana riffů, dvě kopie U2, něco post-punku, hodně emocí a semene.

Abych jenom nepomlouval, závěrečný dvojblok 2nd Law zní docela poslouchatelně. Především proto, že Bellamy drží zobák a pop-rock ustoupil do pozadí. Ale i tak je to proti dřívější tvorbě jednorozměrná břečka.

Důvod, proč je tohle nejhorší album, jaký jsem kdy slyšel, je dvojí:

• za A mě subjektivně velmi mrzí, že lidé s takovým potenciálem zmrzačili vše, co kdy dělali, a z velmi nadějné rockové party se přesunuli na území plastových primadon, kterých jsou plná rádia.

• za B, tohle album je tak prázdné, tak umělé, tak hloupé, tak naivní a tak jednoduché, že je svojí blbostí až nebezpečné. Po jeho poslechu jsem si připadal tak hloupě a stydně, jako bych byl teroristy donucen před zraky všech svých (jednoho) kamarádů sníst dvacet kilo prasečího semene.