Natřískáno v Ji.hlavě 3

Je konec festivalu. Snad to vytušilo i počasí, když noční bouře rozmetala veškerou festivalovou výzdobu po jihlavských ulicích. Není to poprvé, kdy nevydržela nápor počasí, ale tentokrát bylo načasování skvělé. Z konstruktivistických objektů zbyly jen abstrahované, suprematické skrumáže, což vyřešilo ranní dilema, jakou projekcí začít poslední den. Fascinace.

Její závěrečná epizoda nabídla už tradičně retrospektivní blok filmů, tentokrát zaměřený na filmy psychedelické. Došlo na nezapomenutelný kolorovaný Annabellin serpentinský tanec, kultovní Zmiji od Shinkichiho Tajiriho, preludium k vizuálnímu opusu Dog Star Man Stana Brakhageho a hromadu dalších. Hned tři znich podbarvil živou hudbou Petr Vrba z Pražského improvizačního orchestru na syntezátory, modulátory, oscilátory a trubku. Vrbův doprovod katapultoval snímky do úplně jiné dimenze a například půvabnou, citlivě rozostřenou kompozici na pomezí abstrakce a reality MLHA – průchod #14 Alexandra Laroseho povýšil na intenzivní, komplexní prožitek. Blok uzavřela Madi Piller s experimentálním snímkem Osvětleno: Odolnost filmu. Její vášeň pro houby ji přivedla k experimentování s nařezanými plodnicemi položenými na filmový pás. Uvolněné spory způsobily chemické i fyzikální změny, které opticky zkopírovala do kompozic a ručně kolorovala. Dle slov autorky stojí za filmem omračujících deset až patnáct let práce. Zvukový podkres je o něco mladší než samotný film, vznikl ve Vídni při projekci, kdy autoři nahrávali elektromagnetickým mikrofonem samotný projektor.

Dávno ty tam jsou doby, kdy závěr festivalu připomínal parodií na předešlé dny. V neděli se promítají vítězné snímky, na což si návštěvníci velmi rychle zvykli a slušně zaplňují promítací sály. Cenu o nejlepší film sekce Mezi moři si odnesl Piotr Stasik za Operu o Polsku. Zatímco obraz si vybírá klidnou a inscenovanou omšelost, hlas odříkává příspěvky z blogů, inzerátů, průzkumů nebo proslovů. Snad až příliš jízlivý pohled na polskou společnost ještě podtrhuje fenomenální kakofonní hudba Artura Zagajewského, díky níž má film naléhavou, až skličující náladu. U Zagajewského hudby se nedá nejen ani špitnout, ale ani dýchat, je tíživá, vypjatá a podmanivá, a byť je snímek po vizuální stránce poměrně zdařilý, právě hudba ho dělá velkým filmem.

Nejlepší světový dokument vyhrál poklidný observační snímek The Wall, který nahlíží do 21. prosince, kdy si v Rusku vyznavači Stalinova kultu připomínají vládcovo údajné narození. Režisér Dmitry Bogolubov si je vědom problematiky snesitelnosti observačních dokumentů, a tak nastavuje stopáž pod přijatelných 50 minut, během nichž se před kamerou vystřídají desítky tváří a krom jediného konfliktu se na plátně neodehraje nic na první pohled zajímavého. Právě díky tomu je možné rozmýšlet nad sdělením, pozorovat tváře lidí propadnuvší kultu osobnosti jedné z nejkontroverznějších postav dějin. Bogolubov tiše přihlíží, ale jeho nečinnost je současně i upozorněním. I přes to, že skrze záběry vyjadřuje určitý postoj či názor, objektivnější asi už být nemůže.

Jako nejlepší film nové sekce Svědectví o přírodě byl určen dokument Sebastiana Muldera Příroda: všechna práva vyhrazena. Moderní, rychlý, svěží a zábavný film o tom, jak člověk využívá obrazy přírody pro svou potěchu, snaží se ji přeformulovat, zidealizovat a zjednodušit. V ironických záběrech Mulder nahlíží do ordinací, restaurací, počítačových programů, aquaparků a dalších míst, v nichž se potkáváme se snahou o využití přírodních prvků pro naše blaho.

To sekci Svědectví o poznání ovládnul snímek Panický záchvat. Budiž mu ke cti, že zvyšuje povědomí o jedné z divoce se rozšiřujících neuróz, zároveň jí ale dělá medvědí službu. Paniky, úzkosti, sebepodceňování a další neurózy slévá v neforemnou masu, takřka nevysvětluje biologické procesy v těle, genetiku odbývá coby pravděpodobnost a samozřejmě nezapomene obvinit média, chrlící na nás jedno neštěstí za druhým. Ukazuje prstem na naši potřebu být neustále v pozoru, na konzumní způsob života, přičemž hlavní slovo má pacientka s životním příběhem, který by semlel snad každého. Argumenty jsou načrtnuté, nevysvětlené a neprofesionální ve stylu „vědci zjistili, že…“ Ani v Ji.hlavě nemůže být každý den posvícení.