Jakub Koumar | Články / Recenze | 17.01.2014
Diskuze o tom, co může být hudbou, je už značně vyčpělá. Hudba není jen schopnost předat posluchačům zvuk coby umělecký akt, ale také proces uvědomění si vlastního vývoje. Sebe sama.
Tim Hecker odstartoval nápaditým ambientem Haunt Me, Haunt Me Do It Again. Byla to celistvá stopa výrazně poznamenaná řáděním glitche, jehož šrámy byly zaceleny post-rockem. Nátlakový glitch následujícího Radio Armor vnesl do budoucnosti pochyby, aby je brzy nato smetlo rafinované Mirages a hlavně prostorově silné Harmony in Ultraviolet. Na něm Hecker konečně skloubil všechny vlivy glitche, post-rocku i dronu do působivě hlubokých propastí. A do nich se postupem času propadal čím dál níž. Glitch ustupoval do pozadí, slil se s drony a zrodilo se An Imaginary Country. Po uvěznění v hlubinách začal Tim Hecker vnímat věci jinak. Jeho vlastní svět ho pohltil a ovládnul.
Deska Ravedeath, 1972 vznikla za přispění „islandského“ mága Bena Frosta, což vedlo k těžko popsatelné stísněnosti. A možná za to mohl právě Frost, že se Hecker začal paktovat i s jeho kolegou, islandským producentem a skladatelem Valgeirem Sigurðssonem. Na aktuální nahrávce Virgins se ujal mixu a klávesových nástrojů a i to je jeden z důvodů, proč je důležitým krokem v Heckerově kariéře.
Tomu nasvědčuje už úvodní Prism. Kakofonické ruchy připomínající islandské podivíny z Bedroom Community svědčí o tom, že Tim Hecker se vrací zpět z neprobádaných hlubin, vrací se z tísnivé nekonečnosti klidu a neznáma. Místy čiší touhou zprostředkovat atmosféru těch míst i pocity, jež mu tam přicházely na mysl, transponuje všeobjímající klid do libozvučného ambientu. Ale do popředí se dere mnohem víc. Touha oprostit se od klaustrofobních pocitů klidně i násilím, a zároveň udržet vysokou hladinu tajemnosti, dokonce snad vyšší než na předchozích pracích.
Virgins se hemží konfrontacemi. V Radiance se budete utápět, ale hned následující Live Room nabídne až frostovskou koláž zvuků, která graduje do drone/ambientních výbuchů. Skladby jsou nestálé, nečekaný vývoj je aktem citlivé agrese, zvuky se hrnou napříč svým vlastním světem, chvíli se vytrácí, pak se vracejí, v krátkých melodiích, šramotu či táhlých explozích mísí zkušenosti, estetiku i emoce.
Tim Hecker se ve své tvorbě nikdy nevyhýbal emocionálnímu dopadu hudby, nyní decentní, postupně sílící linie získávají nová zakřivení. Jsou propletené a nekompromisní, jsou jako okamžik mezi posluchačem a interpretem. V nekonečně malém prostoru percepce. A přitom vyplňují každé zamyšlení, každou buňku.
Tim Hecker – Virgins (Kranky, 2013)
http://www.sunblind.net
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.