keša | Články / Sloupky/Blogy | 21.06.2017
Jeden z mých nejhorších zážitků minulého roku bylo nebýt na Mišmaši. Patnáct návštěv na statku v Bojkovicích v řadě za sebou a pak najednou pauza, to je hrozná mrda do palice. Nejde o to, co sem tam neslyšel, ale neviděl. Jenže já to všechno viděl, z domu, každou minutu. Všechny ty ksichty, šutry, stébla, dřez, křoví, louku, kamennou klenbu u sklepu, bonga u stanů, smrad od rozlitého piva na baru, válející se u ohně… všechno.
Letos to půjde, ale s časem nevycházím. Velký sprint, s křížkem po Ette Enaka. Stíhám taktak Rutku Laskier, skvělý zvuk, borce to baví, je to nasrané a veselé zároveň. Na Mišmaši si zařve už jen málokdo. Pak Kontroll. Komorní koncert, strohé osvětlení, oba bráchové pod pódiem, maštal mizí, jsou ve fabrice, bouchají noční směnu, kde to občas zaskřípe, ale srát na to, vůbec nic nevadí. Plátěná scéna mě na tolikrát slyšené Ladě už nenaláká, na ruma jo, poklábosit a zase zpátky do maštale na SeeBooZ. Japonci bez Japonska, shoegaze bez shoegazu, natož Mono. Kytaristka zajímavá na pohled, ale v kapele navíc, je to nahlas a prázdné. Říkám si, že zbytečná parta, doufám, že toto nečtou samotní SeeBooZ, vypadá, že se berou vážně. Červen na udobřenou, matika, co se nikdy nepřepočítá (pokud se borci zrovna neusmívají), jen ve dvou, zvuk plný a boží. Noc pak padá rychle.
Sobotní poledne, nesvítí, moc neprší, víc klidno než jindy, na baru žádní běsi jako vždycky, ale jdou je vyvolávat. Ctib z Telefonu pouští samplované komodory, elektro-pank-rep, zábavný chlapík, a běsi ožívají. Po něm Tribal Terrritory, jen bicí a didgeridoo, a to už je sebranka kolem baru na nohou, nalepená na kapele, začíná to vřít. Pak ještě Není němý a pan Japonec Hanakuso, ti už to mají zadax. Ruce jim můžou urvat. Bar prostě nezklame, ta stage tu hraje sama za sebe.
Planety letí zase mimo mě, letos sice ne tak daleko, ale ještě pořád je to na dalekohled. Vidím klapky místo basy, solidního bicmena a Orla s tremolem v ruce. Ještě kousek a příště zůstanu déle. Na Plátěné Heimat, kytara z Ladě, ságo, klávesy a perkuse jako náhražka bicích. Bicí, ty opravdovské bicí s virblem a velkým činelem, to tam není a mně chybí. Málokdy poslouchám fesťákové kapely předem, zvlášť ty, co hrajou na statku. Baví mě nechat se překvapit nebo dát na sebe zavolat: "Ty vole, poď do maštale, tam je to na posrání." Triptides jsou ze sedmdesátek. Ty kluky někdo přenesl časem, hrajou nám Beatles křížené s Pink Floyd za éry Syda Barretta a vůbec neví, že až vylezou ven, čeká je tam vegeburger, pač o tom nikdy neslyšeli. Ohoz, vlasy, nástroje, aparáty, všechno mají nejspíš origoš, a přitom nejde o žádný revival. Jen na basu sehnali Johna Lenona, kam se hrabe McCartney.
Pak už jen debužírování, točené speciály, víno ve sklépku, tuny korbáčků, kousek Bassta Fidli, ulité moka kafe s nejchytřejšíma kecama. Zase mě to všechno semlelo, chci to znovu a delší, chci to už příští víkend, a přitom budu počítat ještě celý rok.
MišMaš party 2017
16. - 17. 6. 2017 Ústsko
foto © Vlastik Vojáček
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.