Jakub Béreš | Články / Recenze | 22.04.2015
Kintsugi je osmá řadová deska americké indierockové partičky Death Cab for Cutie, která svojí hudební pouť odstartovala před necelými dvaceti roky. Za tak dlouho dobu si vydobyli velkou slávu, ale museli se potýkat i s mnoha příkořími. Největším problémem bylo navázat na nejúspěšnější desku Transatlanticism (2003).
Současné vyhlídky pro kapelu nejsou o moc růžovější. Poslední nahrávka Codes and Keys (2011) byla propadákem, sám zpěvák Ben Gibbart dokonce prohlásil, že byla příšerná. Kintsugi má proto jednoduchý úkol, a to odfouknout prach, který přivál čas. Kapela se tak uchýlila k cestě nejmenšího odporu a nahrála slušnou desku, která v ničem neexperimentuje a sází na středoproudou jistotu. Hlavně se nikoho nedotknout a neurazit. Formace ztrácí indie nálepku a pozvolna přechází do táboru vysluhujících kapel, které sice budou vyprodávat koncerty, ale pouze z nostalgie a úcty.
Na novince se příliš odevzdávají posluchačům, jako kdyby mělo jít o poslední velkou desku, kterou kdy udělají. Zaječím úmyslům se už před nahráváním neubránil kytarista a producent Chriss Walla, zbytek naštěstí drží zuby nehty pohromadě. Jenže jak dlouho? Sami muzikanti zní poněkud otráveně, což přenášejí i na posluchače. Album je výlevem zpěvákových emocí, které pouze pobublávají pod pokličkou, místo toho aby vyburácely ven. Krize středního věku spojená s rozvodem a profesionální stagnací jsou dobrým důvodem pro explozi, která by kapele prospěla mnohem více než nahrávaní songů pro hollywoodskou produkci.
Desku otevírá nejenergičtější píseň No Room in Frame a první tóny znějí slibně. Na slušně rozehraný začátek navazuje první singl Black Sun - horko, tetelící se vzduch a frustrace, jako když čtete Camusova Cizince. Očekáváte, že se stane něco zásadního, ale stále se pokračuje v tom stejném. Všechno je marné a zbytečné, i tihle kluci, kteří už dávno nejsou kluky, svůj souboj vzdali, pokusy o svižnější písně horký vzduch neodvane. Poslední nádech přijde se songem Good Help (Is So Hard To Find), bohužel je už příliš pozdě.
Death Cab for Cutie jsou kapelou, která má to nejlepší za sebou. Kintsugi není propadák. V porovnání s předešlou tvorbou představuje lepší průměr, stejně jako nese náznaky vyhoření. Nahrávka mohla být důstojným rozloučením, pokud by americká pompézní nuda dokázala alespoň na okamžik zaujmout.
Death Cab for Cutie - Kintsugi (Atlantic Records, 2015)
www.blacksun.deathcabforcutie.com
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.