David Loch | Články / Recenze | 27.03.2014
Zhustit kytary, nafotit se v zasněném oparu a při vystoupení koukat do země – poznávací znamení milovníků shoegaze. Ačkoli má tento hudební žánr plodná léta za sebou (ta mainstreamová určitě), stále se objevují kapely, jež se snaží zvuk irských My Bloody Valentine alespoň trochu oživit. Nová deska Cheatahs je v tomto nekompromisní. Ze současných kapel jde snad nejokatěji vstříc legendám.
Hlavní výhodou shoegaze je jednoznačné vymezení. Zatímco jiné kytarové žánry si berou od každého něco, shoegaze poznáte na první dobrou. Tady se v pozdních osmdesátkách začínalo od nuly, bezesporu to nejodvážnější a nejoriginálnější, co tehdejší svět mohl slyšet. Struktura skladeb tvořená hlukovou zdí, táhlým zpěvem a sem tam falešným „sólem“ odklikla dosavadní vývoj hudby do jiné dimenze. To by jako stručné intro mělo stačit.
Píše se rok 2014 a kapela Cheatahs svým eponymním debutem údajně navazuje na bájné album Loveless. Po úvodní I posluchače nasměruje Geographic. Svižná skladba, kterou nakopávají nabuzené kytary a The Jesus and Mary Chain. Třetí Nothern Exposure pak zdůvodňuje, proč album vyšlo. Při poslechu debutu totiž máte pocit, že posloucháte kvalitní revival. Makačka na stavbě, kde se používalo příliš cihel vypálených v letech 1989 až 1991. Co odlišuje fanouška shoegaze od ostatních? Asi tak třikrát větší shovívavost k rámusu. Na Cheatahs vám probodne ušní blány jen úžasně mohutný riff z Kenworth nebo Cut the Grass speciálně pro Bédu Trávníčka. A pak si řeknete, třeba nejsou shoegaze, třeba jim to jen chceme vnutit. IV nebo Fall přesvědčí o opaku. Rostou do stran, až nakynou do materiálu, po němž by mohly v klidu následovat Loomer nebo When You Sleep. Frontman Nathan Hewitt je naštěstí hlasově jinde. Zatímco povlečení má vypůjčené z MBV fanshopu, vokálně není ani Kevin Shields a naštěstí ani Bilinda Butcher, i když to tak prvních pár vteřin v Leave to Remain vypadá.
Hlavní problém alba netkví v kapele. Ta šlape jako hodinky. Problém je cesta, kterou zvolili. Víc skladeb jako Kenworth nebo Get Tight a vše by bylo jinak. Cheatahs je album, u něhož nezchudnete, je až puntičkářsky vycizelované a obsahuje tvorbu, jež na koncertech funguje dvojnásob, což předvedli minulý rok jako předskokani Metz v pražské Sedmičce. Pokud je toto album popularizační příručka, pak potlesk, pokud mělo ukázat mladou shoegazeovou krev, pak měli sympaťáci odhodit produkční grilování, nahrát materiál syrověji a nesnažit se probojovat do hitparády z jednadevadesátého.
Cheatahs – st (Wichita Recordings, 2014)
http://cheatahs.net
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.