Preview: Lonnie Holley vs. Lord Spikeheart

Koncertní smršť posledních týdnů pokračuje, občas je složité si vybrat. Třeba dneska. Na smíchovském břehu se udějou dvě akce, které stojí za to neminout, v rámci určitého zrychleného režimu snad půjde oběhnout MeetFactory i Underdogs‘. Lonnie Holley vs. Lord Spikeheart – dva různé přístupy, dvě podobně emotivní hry, dvojí čarování. Gospel nebo doom trap? Srovnatelné dojetí. (A Lord Spikeheart i zítra v Brně.)

Lonnie Holley je zejména výtvarník, hudbě se začal věnovat pomalu až v šedesáti, ale to už byl dávno legendou. Navíc je to tak otevřená duše, že se o něj hvězdy zejména americké alternativy téměř perou. Hráli s ním Bon Iver, Moor Mother, Bradford Cox, Matthew E. White a spousta dalších, základem je gospel či blues, ale obojí tak šramlovité a divné, že se tam vzadu někde potkávají Leadbelly s Tomem Waitsem nebo Annette Peacock. Gotika jako hrom, zároveň ale slunce v duši.

Lorda Spikehearta mají samozřejmě všichni spojeného hlavně coby, ehm, vokální polovinu dvojice Duma, která ve fenoménu ugandského labelu Nyege Nyege sehrála jednu z hlavních rolí. Duma je ale momentálně u ledu a letošní novinka The Adept posouvá Lorda Spikehearta jinam, možná do nečekaného území. Ale pro ty, co mají nastudovány nahrávky producenta Scotch Rolexe, to zase takové překvápko nebude.

Na The Adept Spikeheartova ústřední zbraň, mocný hlas, získává ještě další barvy a vlastnosti, stále jde o ohromující mystiku a voodoo doom, ale celkový dojem je mnohem komplexnější. A ve výsledku možná i nebezpečnější. Najdou se i hitové chvilky, byť tenhle přídomek je třeba brát vzhledem k Spikeheartovu naturelu s nadsázkou.

Za všechny Holleyho spolupráce jedna možná nečekaná aneb potvrzení, že jižanská gotika rezonuje i u postpunkových veteránů ze staré dobré Anglie. Trojice Lol Tolhurst (The Cure), Budgie (The Slits, Siouxsie and the Banshees nebo The Creatures) a producent Jacknife Lee vydala loni na podzim povedenou desku Los Angeles, na které kromě jiných andělů jako The Edge, Bobby Gillepsie nebo James Murphy účinkuje právě Lonnie Holley. Na tracku Bodies se podílela i harfenistka Mary Lattimore a jde o jeden z vrcholů celé kolekce. Jacknife Lee produkoval také aktuální Holleyho album Oh Me Oh My.

Jak budou vypadat shows Lorda Spikehearta, jsme se ještě před pár dny mohli leda sázet, ale díky instituci jménem Roadburn už to víme. A je to možná ještě šťavnatější, než se čekalo. Odkazu Duma se Spikeheart sice vyhýbá, co může, ostatně nám ohledně toho psal i do Full Moonu, ale síla a magie přetrvaly. Plus se k tomu přidala jízlivost jako od clipping., hororové hrátky a pochopitelně hutné strobo. Teď už jen víc kouře.

A jako poslední špetku koření do tohoto štiplavého střetu přidáváme místní modřiny. Debut brněnských Whyohwhy je určitě jednou z nejlepších letošních domácích desek, nehrají zase tak často a živě je to taky magie. Lonnie Holley bude mít připraveno adekvátní prostředí. Na party do Underdogs‘ to pak nebude daleko.