waghiss666 | Články / Recenze | 29.05.2013
Ze slovního spojení „hudební projekt“ mám vředy. Proč má někdo sakra potřebu takhle pojmenovávat opravdovou kapelu o pěti lidech (žádný pseudonym pro mačkání čudlů a elektronickou one-man show libovolného žánru), chápat nemusím, ani nepotřebuju. Zpětně zjišťuju, že dánský kvintet The Psyke Project hraje už přes deset let a nahrál 3 alba + 1 EP, my si ale dali první rande u splitu s As We Fight z roku, v němž si Oscara odnáší britsky sprostý film o vladařově vadě řeči a Tepláky oceňuje Akademie Populární Hudby cenou nejvyšší.
Na rozdíl od minula jsem u letošní nahrávky musel dát víc druhých šancí. Řešení nemá až tak zubaté ostří: lehnout si pod Guillotine s úplňkem v zádech i v podvědomí. Vazbení kytary s aparátem slouží jako koncertní entrée odpradávna a nemusí jít nutně o hardcore. Tady mi to málem utrhlo hlavu. Zvuk jako by se nahrával na šrot, ovšem producent Jacob Bredah má všechno tam, kde chce. Praská to, hučí to, bolí to. Parádně! Tempo se od minula znatelně snížilo na pomalé, případně ještě pomalejší (častěji), pravidlo poruší až sedmá moshovačka Ghost Fight, což je jediná skladba, v níž se neujal mikrofonu frontman Martin, který jinak připomíná dánskou variaci na Jakea Bannona. Obalu by logo Deathwish Inc. jistě slušelo, třeba příště. Žánrové rozkročení ovšem odpovídá: post-metal, sludge, black metal, noise, hardcore…
Úplně novou škatuli pak potřebuje čtvrtá stopa pojmenovaná Partisan. Kytara nastaví nižší otáčky, bum a pak… Tady nastává největší prohra ve snaze popsat to peklo, co následuje. Partisan je TAK ZLÁ, jak jen to ještě může znamenat kompliment. Syrovost, bolest, temnota, špína, a to všechno se valí pomalu, že to snad pomaleji ani nejde. Nabízí se srovnání s Neurózou a hned následující věc na ni nechá vzpomenout pochodem vchod lačné tlamě plné bolestivě studených rampouchů, co se při každém skousnutí tříští na kousky, až to trhá uši. Tremollo. Zmíněná sypačka. A zase zvolníme, což může být i na škodu, pokud nejste opravdu masochista schopný utopit se v asfaltu. Ano, tohle je právě to album, které vyžaduje vinyl a mělo štěstí, že se za kolaborace pěti labelů dočkalo. When Man Became God, masakr sluchovodu a mysli jde do finále. Ale až po výměně zbraně, vrah si jen potřebuje oddychnout a nabrousit rezavou čepel. Nádech nad hladinou, kopanec do čela a jste v tom zase. Utéct zpod gilotiny je snazší. Tohle album nedoporučuju!
The Psyke Project – Guillotine (Bloated Veins/Black Lake/Braincrushing/Swarm of Nails/Molestin, 2013)
www.thepsykeproject.com
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.