Rejžák #5: No more idols

Titulek pátého Rejžáku se sice vztahuje ke skladbě Control od Chase & Status, klidně by se ale dal aplikovat i na nový singl Richarda Ashcrofta. Ten získal dosud suverénně nejhorší hodnocení v krátké historii našeho kritického klubu. Nejlépe si tentokrát naopak vedla ukázka z připravované desky tří výrazných pěveckých i skladatelských osobností, která naše Rejžáky přiměla kontemplovat jejich vlastní budoucnost po boku žen, dětí a mluvících psů. A propos, až na jednu výjimku v tomto dílu absentuje Lenka Marie Čapková.

1) M83: Do It, Try It

karl: Pár lidí mě varovalo, že tenhle track je důkazem, že se Anthony Gonzales zbláznil, k čemuž musím po první poslechu ještě dodat příslovce „definitivně“. „Poslouchejte zvuk nového zítřka,“ slibuje v úvodu a jestli jste si od návratu M83 přáli track, který zfúzuje rave klavírek a osmdesátkové synťáky s epickým refrénem, tak tady jste to dostali. A kdo říká, že M83 jsou teď kýč, asi od nich nikdy předtím nic neslyšel. (5)

maxim: Tak protivnou kravinu už jsem léta neslyšel. Nejhorší je, že to není vůbec hloupé. Jedna z těch písniček, které mám strach si pouštět, protože lézt si do vlastního podvědomí musí mít taky nějaké mantinely. (4)

blueskin: Když se Daft Punk kdysi vytasili s One More Time, nikdo pořádně nevěděl, co si o tom má myslet. Tu a tam bylo možné slyšet názor, že ta skladba bude možná dávat větší smysl v kontextu celé desky. Nezbývá než doufat, že tohle bude stejný případ, jinak totiž hrozí, že nové album M83 dostojí svému názvu, tedy Junk. (2)

adam: Okleštěné M83 nejde podezřívat ani tak z bláznovství jako spíš z vědomě prodělané lobotomie. Ups and downs nicméně patří k životu, smiřme se, že tohle je jednoznačný down. (2)

2) Richard Ashcroft: This Is How It Feels

blueskin: Tomuhle se v angličtině říká „all hat, no cattle“. Fakt, že Ashcroftovi v klipu za celou dobu nevidíte pořádně do očí, mi přijde zvláštním způsobem příznačný. Hudebně to zní, jako když smícháte refrén Umbrelly od Rihanny s Bittersweet Symphony od The Verve. Nebrat! (1)

adam: Promiň, Richarde, ale než tebe, radši zvolím tu lobotomii. (1)

karl: Když v popové písni zazpíváte „yeah, yeah“, koledujete si o trapas a Ashcroft tímhle klišé rovnou celý track začne a pak na to ještě postaví refrén. Track má navíc pět minut a v klipu vypadá jako slizká portorická hvězda reggaetonu. Můžeme dávat v hodnocení i nuly? (0)

maxim: Když song začíná refrénem, nedopadne to nikdy dobře. Jestli je M83 podivuhodná guilty pleasure, tohle není nic, nula od nuly. Na druhou stranu dobře vypadá: jako slizká portorická hvězda reggaetonu, kterou vojel Spud z Trainspottingu. (0)

3) Adrian T. Bell: Night And Day

blueskin: Pravý opak prázdného a falešného Ashcrofta. Skladba, která obsahuje víc koulí i něhy než cokoli, na co kdy ten hejsek sáhl. Být ženská nebo na chlapy, tak je Adrian T. Bell přesně můj typ. No a ta flétna! Je možné nemilovat věci, ve kterých zní flétna? (4)

lenka marie: Klasický problém: text je špatný. Byla by to pěkná písnička, jenom k ní napsat dobrý text. Není problém, že píšeme anglicky, ale v některé hudbě na textech záleží zásadně. Pojďme si zazpívat česky: „Den a noc, říkají mi, že mě myšlenky obklopují, buď jak buď, pravda si tě najde, a ty říkáš, že tě hvězdy nikdy nesvážou?“ Je to blbost. (2)

karl: Každýho asi čeká krize středního věku. Jen někteří z nás ji ale budou řešit natáčením smutných písniček s jazzovými bicími a flétnou à la Ian Anderson. Naštěstí, dodávám. (1)

adam: Krize nekrize, hraje v tom můj oblíbenec, temná verze mistra Beana, na kterou jsem doteď nedal dopustit výhradně s Prostitutkama. Chyba lávky - ta příčná nahrazuje všechny chybějící příčky a klavír je jak pojivo, díky kterému atmosféra drží pěkně pohromadě. Imaginace v textech je geniální. Vysvětlil by mi někdo, co je tak špatně na tom lepit dohromady slova, co po překladu zdánlivě nedávají smysl? (4)

maxim: Text může být blbost, i když nedává překlad smysl. Adrian T. Bell musí velmi dobře fungovat na ženy i muže svého věku, procítěný floutek, který umí dávkovat emoce a skládat sklíčka slov. Na druhou stranu tahle skladba má velmi uvěřitelnou, nenucenou flow, klavírní linka je skvělá, flétna přes čáru, což je individuální. Nejedna citlivka se u toho bude cítit pohodlně. (3)

4) Chase & Status: Control (feat. Slaves)

blueskin: Nasranost pro nasranost a nikoli nasranost z vnitřních pohnutek je vždycky špatně. Místo Control je někde mezi lepšími skladbami Skyline (jsou-li vůbec takové) a vybledlou kopií The Prodigy. (2)

maxim: Chase & Status měli vždycky solidní cit pro výběr hostovaček, ale tohle je stejně zoufalé jako poslední dvě dekády The Prodigy. Proti tomu je třeba Skrillex pámbů a hledač všeho progresivního. No more idols. (0)

karl: Když jsem před dvaceti lety jako šílenec sjížděl kompilaci Metalheadz presents Platinum Breakz, nikdy by mě nenapadlo, že evoluce drum’n’bassu dospěje k něčemu takovému, jako jsou Chase & Status. Mít tak stroj času, vrátil bych se do tý doby a varoval budoucí generace, že přijdou zvěrstva jako Control. (1)

adam: S Chase & Status se na svět sice vyloupli jedni z potomků The Prodigy, pořád jim ale uniká rozdíl mezi ryzí a afektovanou agresí. (1)

5) Case/Lang/Veirs: Atomic Number

adam: Věci jako tahle otevírají dveře do budoucnosti. Viděl jsem sám sebe obklopeného třemi dětmi, manželkou a obřím psem, který uměl mluvit. Měl bych se děsit? Nevím, mě to přijde krásný. (5)

maxim: Mám tři děti, manželku a mluvícího psa a děsivé to samozřejmě je. Ale takovéhle písničky vám pomůžou překonat nejednu mozkovou mrtvičku. Ušlechtilé, aniž bych z toho dostal vyrážku. Někdy mě víc děsí, že budu jednou poslouchat Lorettu Lynn, budu mít obří sestru a mluvící penis. Abych trochu vyvážil tu ušlechtilost… (4)

blueskin: Důkaz, že střední proud se dá dělat i kultivovaně. Takové věci by měly od rána do večera pouštět komerční rádia místo bezduchého junkstreamu, jak říká mainstreamu Bára Šedivá z party kolem festivalu Itch My Ha Ha Ha. (4)

karl: Kdybych měl starší sestru, asi by poslouchala právě věci jako tohle. Sofistikovaný, uvědomělý, veskrze ženský a krásně sebevědomý. Já bych jí samozřejmě místo toho strašně nahlas pouštěl nějaký punk nebo hardcore, jen abych ji naštval, někde v hloubi duše bych ale věděl, že ta pravá hudba je jinde. Akorát že já starší sestru nemám, takže moc nevím, jak se k tomu postavit. (3)