Články / Recenze

Rene LaVice, doubledropy na obzoru

Rene LaVice, doubledropy na obzoru

Vadim Petrov | Články / Recenze | 29.12.2015

Skejťáci mívají k hudební produkci dost osobitý přístup, alespoň soudě podle Camo & Krooked. Nejinak je tomu u dalšího bazénového machra: Rene LaVice sype celý rok z rukávu esové singly a místo fullhousu praštil o stůl druhým albem.

Jeho remix Helium představil Andy C loni na Pirate Station a tou dobou už LaVice dávno patřil k Ram Records. Aby toho nebylo málo, s The Prodigy letos objel Británii na tour k jejich nové desce. Nicméně když v říjnu oslavil spolu s dalšími narozeniny klubu Storm, ohlasy na jeho vystoupení byly lehce rozporuplné. Proč?


LaVice stojí jednou nohou v drum’n’bass, druhou v rocku a třetí někde v Tramtárii, kde těží nejhorší noční můry chudáka Františka a rafinuje z nich vyprasené basy. Ty známe v podstatě ze všech singlů předcházejících albu, stačí nasadit jehlu a můžeme pogovat na dnb. Druhým stranám singlů pak náleželo experimentování se žánry, samply i kompozicí a přineslo výjimečně sladké plody: The Calling to dokonce dotáhlo na seznam nejhranějších skladeb BBC Radio 1. Své udělaly krásné vokály, hlavní roli si však zahrál kontrast mezi (bas)kytarovým brnkáním v intru a špinavou basovou linkou v dropu. LaViceovo aranžmá i styl hry vůbec odpovídají spíše rocku. Masivní intra, energické dropy, sem tam elegantní mix nebo doubledrop, užít si outro a znova. Pauzy na oddech sice rigidnější příznivce elektronické hudby trápí, patří ale k Reného stylu.

Čerstvý materiál drží krok s dřívějšími singly a občas ho i natáhne. Vlastně nejsem schopný se rozhodnout, která z nových věcí mě baví nejvíc – nejspíš ta, co právě poslouchám. Jen dvě výjimky kazí elektrizující zážitek z alba, které jinak krásně odsýpá – utahaná, bezvýrazná Wave a nesmyslně krátká I Know Not. Zkuste se na ně koukat jako na intermezza, nepřikládat jim valný význam a skočit rovnou do druhé poloviny desky. Ta totiž hodila za hlavu všechny slaďárny a místo toho brutálně duní. A nelekejte se fúze dubstepu a trapu v případě Foook It, duní taky a duní dobře.


Nepříliš nápaditý přebal skrývá originální přístup k dnb. Zasněné a citlivé skladby jen tak tak balancují na jednom konci houpačky, druhý totiž zatěžuje klubko nabasovaných, uřvaných bangerů. Rene LaVice na nich distortionem nešetří, stejně jako nešetří svoje fanoušky doma nebo na raveu. A už vůbec nešetří soundsystémy.

Info

Rene LaVice – Play with Fire (Ram Records, 2015)
www.renelavice.com

foto © Tomáš Vrbka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace