Vadim Petrov | Články / Recenze | 29.12.2015
Skejťáci mívají k hudební produkci dost osobitý přístup, alespoň soudě podle Camo & Krooked. Nejinak je tomu u dalšího bazénového machra: Rene LaVice sype celý rok z rukávu esové singly a místo fullhousu praštil o stůl druhým albem.
Jeho remix Helium představil Andy C loni na Pirate Station a tou dobou už LaVice dávno patřil k Ram Records. Aby toho nebylo málo, s The Prodigy letos objel Británii na tour k jejich nové desce. Nicméně když v říjnu oslavil spolu s dalšími narozeniny klubu Storm, ohlasy na jeho vystoupení byly lehce rozporuplné. Proč?
LaVice stojí jednou nohou v drum’n’bass, druhou v rocku a třetí někde v Tramtárii, kde těží nejhorší noční můry chudáka Františka a rafinuje z nich vyprasené basy. Ty známe v podstatě ze všech singlů předcházejících albu, stačí nasadit jehlu a můžeme pogovat na dnb. Druhým stranám singlů pak náleželo experimentování se žánry, samply i kompozicí a přineslo výjimečně sladké plody: The Calling to dokonce dotáhlo na seznam nejhranějších skladeb BBC Radio 1. Své udělaly krásné vokály, hlavní roli si však zahrál kontrast mezi (bas)kytarovým brnkáním v intru a špinavou basovou linkou v dropu. LaViceovo aranžmá i styl hry vůbec odpovídají spíše rocku. Masivní intra, energické dropy, sem tam elegantní mix nebo doubledrop, užít si outro a znova. Pauzy na oddech sice rigidnější příznivce elektronické hudby trápí, patří ale k Reného stylu.
Čerstvý materiál drží krok s dřívějšími singly a občas ho i natáhne. Vlastně nejsem schopný se rozhodnout, která z nových věcí mě baví nejvíc – nejspíš ta, co právě poslouchám. Jen dvě výjimky kazí elektrizující zážitek z alba, které jinak krásně odsýpá – utahaná, bezvýrazná Wave a nesmyslně krátká I Know Not. Zkuste se na ně koukat jako na intermezza, nepřikládat jim valný význam a skočit rovnou do druhé poloviny desky. Ta totiž hodila za hlavu všechny slaďárny a místo toho brutálně duní. A nelekejte se fúze dubstepu a trapu v případě Foook It, duní taky a duní dobře.
Nepříliš nápaditý přebal skrývá originální přístup k dnb. Zasněné a citlivé skladby jen tak tak balancují na jednom konci houpačky, druhý totiž zatěžuje klubko nabasovaných, uřvaných bangerů. Rene LaVice na nich distortionem nešetří, stejně jako nešetří svoje fanoušky doma nebo na raveu. A už vůbec nešetří soundsystémy.
3DDI3 01.01.2025
Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.