Šejkr #105: Joyride

„Počkej, moje DJka Karin je Češka, musím vás hned seznámit.“ S Richardem Fosterem si povídáme v tallinnském klubu Uus Laine, kolem nás prochází rapper Bemz, který před chvílí dohrál parádní set, což mě nutí ke zdvižení palce a pokývnutí na pozdrav. Richard nás seznamuje a z krátké debaty vyplyne zmíněné zjištění. Nádherná náhoda, čistá radost. Jako téměř celý letošní Tallinn Music Week. Joyride.

Nemám potřebu si stěžovat, ale občas je to přece jen únavné. Máš se, cestuješ pořád někde, nechávají se občas slyšet přátelé. A mají samozřejmě pravdu, i když… nic není samo sebou. Do Tallinnu jedu trochu v tenzi, před létem je ve Full Moonu vždycky třeba řešit hodně věcí, tenhle výlet byl tak trochu navíc a nečekaný. A už před ním bylo jasné, že návrat bude těžký. Nicméně jaro v Tallinnu všechno smázlo, po několika předchozích návštěvách uprostřed zimy mě najednou vítá úplně jiné město. I temné uličky starého města se najednou rozsvítily, o kulturním brownfieldu Telliskivi, který se rozrůstá snad každý týden, nemluvě. Na každém rohu bar, restaurace nebo klub, fotografické muzeum, pingpongové stoly, lehátka a další. Kulturní život z města se prý přesouvá sem, nedivím se. I když je tu na mě možná až příliš útulno, napadá mě několikrát, naštěstí je tu i okouzlující punková díra Sveta Baar.

Ještě během koncertu Bemze píšu Davidovi z Heartnoize, že by ho měli booknout už jen proto, že rapper vypadá jako Marselus Wallace a DJka trochu jako Nora Třísková. (licence) S Karin si povídáme asi půl hodiny, z debaty vyplyne, že odjela před sedmi lety studovat do Glasgow, kde nakonec zůstala. A dneska doprovází Bemze, který se stal jako první rapper skotským Act of Year podle stanice BBC. Podle koncertu naprosto zaslouženě. Potěšilo, že Naty zná Full Moon, prý si ho kupovala ještě než odjela pryč. Bavíme se o různých věcech, stěžuje si, že se k lidem z Glasgow chovají v Londýně přezíravě, alespoň nějaké jistoty zůstávají. Milé setkání, vracím se zpět do Sveta Baar, kde jsem v půlce drtivého setu nechal 52 Hertz Whale, snad to ten klub přežil. (Přežil.)

Podobných setkání bylo na letošním Tallinn Music Week hned několik. S brazilským hudebníkem Joãem Selvou se bavíme o jeho potřebě vidět pozitiva, John Robb při prezentaci knihy The Art of Goth (brzy ve Full Moonu) sází s kamennou tváří jeden fór za druhým. Následnou debatu s Ivanem Novakem z Laibach o první cestě jeho kapely na tehdejší Západ opouštím nerad, ale koncert Tullikki Bartosik (kterou jsem podobně jako Bemze v programu objevil jen proto, že mi jejich tracky poslali v rámci programu Listening Session) nepočká. A je to správné rozhodnutí, Tullikki je objev jako hrom, hraje na akordeon, ale myslete spíš na Pauline Oliveros než na Radůzu. Silné, vtahující vystoupení, letošní deska Playscapes je možná ještě lepší. S Tuulikki se pak potkáme zrovna ve chvíli, kdy si její desku kupuji, řeč dojde i na její oblíbené Roxette, a nejen proto, že kamarád Koen, který nás seznamuje, měl jejich tričko včera na sobě. Pár dní po návratu najdu v poště starý mail, kterým mě Tuulikki na svůj festivalový koncert zve, trestuhodně jsem ho propásl, ji naštěstí ne. Píšu jí rovnou s omluvou, ona obratem mile odpovídá a domlouváme se na brzký rozhovor. Poslední mail uzavírá pozdrav Per Gessle forever a modré srdíčko, připadám si privilegovaně. O několik hodin později najdu v Erpetu při prohlídce výstavy 4 + 4 dny v pohybu (mírně sugestivní) heslo Všechno není všech a věci zase jednou zaklapnou. Není.

Dneska v osm večer na Radiu 1 pochopitelně Tuulikki a Bemz, ale také parádní nový singl Tamara, přijdou taky Emil Amos, EABS nebo Blanco Teta. A Time to Blossom.