Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 16.04.2015
Tentokrát trochu jinak, hudbu nechme pro dnešek stranou. Léta se o Žánrových cenách Anděl nemluvilo tolik jako v minulých dnech, příznačně vůbec ne proto, kdo cenu získal nebo nezískal. Diskutovala se forma předávání, přehlídka vystupujících nebo účast Visacího zámku. Jen málo se mluvilo o tom, že jeden z vítězů, skupina Hanba, cenu odmítla. Ani ve sběru prý nemá solidní hodnotu. Kolik dnes váží Anděl?
Váha je relativní veličina. Něco úplně jiného znamená soška pro babičku, které ji Kittchen, loňský vítěz, věnoval, hodnota se rapidně mění v případě pořadatele akce, který ji neváhá použít ve prospěch svěřenců, neoddiskutovatelně méně měří Pavel Klusák, který svou glosu k letošnímu předávání otevřel větou: „Omlouváme se, že píšeme o cenách Anděl. Víme, že dnes už nikoho pořádně nezajímají.“ A zase trochu jinak tomu bude v případě Martina Tvrdého, který v textu na stránkách Radia Wave kritizuje způsob letošního předávání, ale rozhodně nezpochybňuje hodnotu a smysl žánrovek. Tedy pro nominované či hlasující.
Čtyři roky jsem působil v Žánrových Andělech jako garant sekce Alternativní hudba. Přes diskutabilní kredit, který již tehdy Andělé měli, mě nabídka potěšila. Ceny Anděl pro mě pořád něco znamenaly, respektive právě jejich žánrová část, která jako jediná v mých očích měla smysl. Často jsem s různými lidmi mluvil o tom, zda a jakou váhu ceny mají. Jestli – v podobě, v jaké se v posledních letech prezentuje – snese kritický pohled. Argumentoval jsem vždy stejně: Anděl význam má, byť jen proto, že se část veřejnosti dozví o kapelách jako Kalle nebo Hanba. A dosadit lze i jiné vítěze a nominované, přestože možnost „propagace“ plynula z jedné tiskové zprávy. Z holého výčtu, bez nutného kontextu.
Naivita? Snad, leč dojem mám potvrzený od několika oceněných, kteří dostali víc nabídek na koncertování, rostla pozornost i zájem o jejich tvorbu. Poslední dva roky jsem do práce na Žánrových cenách vstupoval s tím, že „letos je to naposledy“. Nestalo se, vřelé reakce vítězů potvrzovaly, že je potřeba pokračovat, i proto, aby se změnilo vnímání kategorie Alternativní hudba. Jako její garant jsem vybíral hlasující i alba, ze kterých následně volili. Snažil jsem zařazovat také díla na pomezí žánru – věřím, že je to důležité, přestože respektuji jiné názory. Letos ale moje působení v Žánrových cenách definitivně skončilo. Z vlastní vůle.
Zpět k naivitě. Nejde o to, že by hodnota ceny výrazně klesla. Mnoho let je zřejmé, že Žánrové ceny jsou pro pořadatele jen pojistkou relevance, nebo, lépe řečeno, alibi, které lze použít při pátrání po trendech či okrajových oblastech mimo muzikály a kabarety. Kdyby se začalo tvrdit, že cena nemá dostatečný kredit, kontext nebo přesah. Jak to, máme přece žánrové Anděly, víte? V tomto souhlasím s Pavlem Klusákem, který mluví o tom, že někteří ocenění mají vetší kredit než ceny samotné. Cituji: Anděl potřebuje Kalle, a ne naopak.
Nechci se pozastavovat nad tím, kdo na předávání vystupoval. Oficiální vyjádření hovoří jasně: ceny pořádáme a sponzorujeme, tudíž máme právo sestavovat program večera. Zastávám diametrálně odlišný názor, ale to nechme stranou. Důvod mého rozhodnutí nepokračovat v působení v Žánrových cenách Anděl je jeden jediný: stále věřím, že tato cena svou váhu a význam má a přístup pořadatelů vnímám jako tristní hazard s touto, jakkoliv relativní hodnotou. Nejen proto, že odsoudili vítěze, nominované, garanty, hlasující a fanoušky do role statistů v nešťastné estrádě, ale především proto, že Anděl u nich má ještě menší hodnotu než ve sběrných surovinách.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.