mexhouse | Články / Recenze | 04.03.2018
Mezigalaktická audiovizuálně časoprostorová romance tandemu Aka 47 & Voodoo trvá už od roku 2014 a zatím jim to vydalo na šest desek a několik remixů (Dizzcock, Schwarzprior). Zatím jim to vydalo na dlouhý electro špacír s omdesátkovým melírem, který se vyvíjí tak rychle, že z původně chemlonové brambory tu máme sebejistou uhlíkovou káru a osobitý vesmír čím dál jasnějších kontur. Komiksový kosmos, kosmický komiks. Manifest lásky.
„Opěvujeme individuální revoluci, běh za nejvlastnějším já, vyhození zkostnatělýho systému z jeho vlastních kloubů a ze sedla. Nová móda, futurismu, turistično. Soukromá křížová cesta, oplakáváme každýho padlýho v týhle svatý válce. Protože Každej Je Já...“
Space Love navazují tam, kde se rozběhli trackem Planetárium na předchozí desce Dron (2016). A to jak poeticky, když kombinují hravost českého jazyka s chemickými substancemi, tak i hudebně, totiž potemnělou, příjemně klaustrofobickou flow. A jestli Dron byl náladově i zvukově rozhrkanější, 666KM/H je konzistentní jako vakuum. Tady už nejsou vymykající se, tanečně výbojnější nebo vyjetější skladby, tady se nacházíme v jednolitém ekosystému, který s výtrysky radosti, humorem, ironií a metaodkazy zachází rafinovaněji, je ztišený jako zastavená nervóza, klid paniky. Schází aluze na jiné artefakty, tady už vzniká celistvý kosmogon.
Nabízí se srovnání s "juvenilní japanofilkou" Zagami Jericho, která sice cestuje jinou lodí a zdráhal bych se mluvit o korábu, ale cítí podobnou zář silikonového slunce, míří do podobných krajin. Ovšem zatímco Space Love už poznali, kdy je lépe mlčet, sáhli si na extatickou mez, protáhli mozkové orbity hysterickou juchandou a tuší, že tlačit se dá i pomalu, Zagami Jericho tyhle štrapáce teprve čekají. Space Love si oblékli skafandr Aštara Šerana, protekli jím a rozprskli se do reje volných molekul, schopného zformovat improvizovaný taneční parket i mléčnou autostrádu. Ve stejném letokruhu galaxie se žádná z tuzemských skupin nebo producentů nepohybuje tak ladně, žádná nemá místo šaltrpáky tak dobře osahanou černou díru všehomíra. Červená metalíza, snad nenalížu.
Space Love – 666KM/H (vlastní náklad, 2017)
bandcamp kapely
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.