Články / Recenze

Svatý výjev Vosy Petra Nikla

Svatý výjev Vosy Petra Nikla

mxm | Články / Recenze | 11.11.2016

„Měsíc svítil někomu divnému do obličeje. Tělo labutě se v jeho světle jevilo ještě bělejší. O něco níž se tísnili ťuhýk, tuleň, laň, hlemýžď a sleď. Ti všichni tiše snili, jen svišť bděl, viděl ten divný obličej.“

Psát o Petru Niklovi recenzi, je jako když otevřete botanický klíč a nalistujete příslušné heslo. Půlstránka, možná stránka, záležitost formátu. Tady potřebujeme biografii, středověkou studnu taky nebudete měřit geometrickým trojúhelníkem o zanedbatelné přeponě. Rychle překročme můstek o jeho účasti na albu Rostiny! Rostliny! nezařaditelné formace Sledě, živé sledě, stejně jako jeho četné výstavní aktivity překračující vymezení výtvarníka, jež mu bývá často přisuzováno (také Tvrdohlavý literát, hudebník, fotograf a divadelník). Petr Nikl vydal se sborem Lakomé Barky (několik maminek a dětí z Klecan u Prahy) dvě nepřehlédnutelné nahrávky, s nimiž čas od času vystupuje i naživo, aby se letos připomněl deskou Vosa.


Titulní skladba textově navazuje na „hitovku“ Zladí hadi zlatě kadí z alba Nebojím se smrtihlava (2004) a rovněž zužitkovává některé její hudební motivy. Což nedokládá nic jiného než hravost, která prorůstá Niklem jako paroží jelenem, jeho bytosti a přehlídka roztodivných stvoření přechází z jedné knihy do druhé, z obrazu do dalších představ. Na Vose už nemá v zádech různorodé pěvecké těleso, díky čemuž lépe vyzní bohaté nástrojové obsazení, foukací harmonikou počínaje, rockovou sestavou pokračuje, podobně jako širokou dechovou a perkusivní sekcí, a prapodivnými zvukovými udělátky konče. Zhudebněný živočišný atlas se pohybuje mezi domestikovanou zvířenou a tou fantastickou, podobně i hudbu tvoří ozvláštněná písničková schémata pohybující se nad styly i nad tradičním vnímáním hudby. Radost ze hry je trvalá a potřeba žánrového zařazení pomíjí, Nikl má vzácný dar ponoukat k tomu, abychom se znovu stali dětmi a zapomněli na škatulky všeho druhu. Jednou je to veselé a pitvořivé, jindy smutné až zasmušilé, nejčastěji groteskní a nenásilně fantasmagorické. Píchnutí vosy je jako signál být naruby.

Svatý výjev: Už jsme doma (včetně Martina Velíška) hrají zoologické pexeso s Bratry Orffovými, do toho jim kdáká Marek Doubrava, Hm..., s dětským sborem, pročež to celé Petr Nikl zakresluje do slepé mapy slov a slabikáře pro němé děti. Kolik vjemů, tolik smyslů zde platí jedinečně.

Nejměkčí pohádka je sestavena hlavně z měkkých souhlásek.

Info

Petr Nikl - Vosa (samonáklad, 2016)
www.petrnikl.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace