Jakub Peřina | Články / Recenze | 04.12.2016
Nic víc než vzpomínky na jednu obyčejnou kočku? Nenechte se ošálit zdánlivě banálním příběhem s takřka nulovým dějem. Takaši Hiraide je mistr nevyřčeného. Těžko si představit, že by takhle kdy dokázal psát západní autor. Vychází z filozofického přístupu wabi-sabi, ve zkratce jde o umění najít smysl v nedokonalosti, krásu v nedostacích, klid v bouři, trvalost v odcházejícím. Nebo trochu jinak a ještě klišovitěji řečeno – užívat si maličkostí a jednoduchosti. Snadno to jen zní. Za vší lehkostí najdete velké úsilí a dřinu. Zeptejte se čajového mistra, jak dlouhou vám potrvá, než uvaříte svůj první dobrý čaj, a on s úsměvem odvětí, že tak zhruba dvacet let.
V japonské poezii znamenalo wabi smutný, opuštěný a osamělý. Hiraide říká: ano, smutní, osamělí a opuštění, ale to přece neznamená, že zlomení a bez víry. Skuteční buddhističtí mistři vás nakonec naučí uvědomit si, že je ve skutečnosti nepotřebujete. Mysl si užívá okamžiku, odstraňuje zbytečné. Žánr šišósecu také dovoluje pouze vlastní pocity a zážitky, zakazuje si cokoliv vymýšlet. Autentičnost tu je vším. To, že je Kočičí host i určitou úvahou nad velkými změnami v Japonsku po smrti císaře Hirohita, se k vám dostává jakoby mimochodem.
Nevěřím na to, že každý člověk má v životě nějaký úkol. Spousta lidí prostě jen žije své životy, více nebo méně šťastně a pak umře. Mít úkol zní jako skvělá věc. „Já už mám splněno, bude mi čtyřicet, mám práci, rodinu a dvě děti,“ řekla mi nedávno jedna známá. Co na to odpovědět, když člověk nechce být zlý? „Můj úkol je psát věci, který zažívám, a když tím někomu pomůžu, má to svůj smysl,“ řekl další. Tomuhle bych rád věřil, ale popravdě – změnilo vás něco, co vám někdo řekl? Donutilo přemýšlet, jasně, ale vyloženě změnilo? Přečíst si něco chytrého a sebevíc trefného je k ničemu, pokud na to nejste připravený. Šance, že to vyjde, je minimální, přiznejme si, že většinou se prostě míjíme. Vtipně odpovídáme, moudře komentujeme, udržujeme takovou tu hodnotou konverzaci.
Vážně nevím, jestli se s Hiraidem střetnete, ale měli byste to zkusit. Nemluví jen proto, aby něco řekl. Poslouchejte ho stejně. Uslyšíte třeba to, že má smysl být laskavý, mít soucit a trpělivost. Když vám nejde pouze o to zlepšit si karmu a využít příležitostí, když nic na oplátku nechcete, vrátí se vám to. Někdy ještě ten den, někdy za dvacet let. Třeba nebudete ukázkově štastní, ale zvládnete žít ve světě pomíjivosti bez přehnané sebelítosti. A to není zrovna málo.
Takaši Hiraide - Kočičí host (Host, 2016)
www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/prekladova-beletrie/kocici-host-1232
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.