Tasmánští čerti se netočí v kruhu - Psycroptic

S novou deskou se nám po třech letech přihlásili protinožci Psycroptic. Nejsou to žádná ořezávátka a u nás jsou docela známí, nejednou tady hráli, v jejich řadách vypomáhal i Zdeněk "GTboy" Šimeček na postu zpěváka při živých vystoupeních. Odešli od velkého vydavatele, nic to však neubralo na jejich kouzlu, spíše dodalo odvahy a tvůrčí volnosti.

Obal alba může naznačit, ubylo temnoty, přibylo červené barvy. Tasmánští čerti přehodili výhybku na vedlejší kolej a přestali přikládat pod kotel, mašina jede stále dál a nemá technické problémy. Ubrali na brutalitě, ale technické zpracování zůstalo. Stroj se představuje v „novém hávu“, se stejnou obsluhou a naléhavostí, zpomalit a ubrat plyn nemusí rovnou znamenat ztrátu směru. Větrem a pískem ošlehané hlasivky vyřvávají s ohromnou naléhavostí, zručné ruce vypouští jeden riff za druhým, kulometná palba nás nechá na chvíli vydechnout, aby se vrátila s větší razancí. Uběhlo čtrnáct let od vydání prvního alba a je to znát, vyhranost a bravura jako poznávací znamení. Nikdo si nic nedokazuje, takhle se dnes dělá technický death metal nabitý progresivitou. Přibyly trashové prvky, odkazy na Slayer a Panteru, nezapomíná se ani na velikány, kteří uctívají zubatou, najdou se i novější jména, za všechny Gojira. Nejde o plagiátorství, nýbrž o inspirace.

Nevzývají démony a neoslavují masové vrahy, nabádají pouze k přemýšlení nad současným světovým děním, není čas otálet, je nutno jednat. Hudební projev není z města Hrajemejednoduše. Rozproudí krev, okysličí mozek a otevře oči, rozhodí změnou tempa v nejméně očekávaný moment, udržují krůček od výbuchu celého těla. Apokalypsa se odkládá.

More destructions not the answer
Why can’t Theky come to their senses