Tony | Články / Recenze | 18.02.2016
Dostává se nám první ze série čtyř EP, které si na nás Agoraphobic Nosebleed nachystali. Jedná se o pozoruhodný nápad, totiž že každý člen bude prezentovat vlivy, které na něho působily. Jako první se můžeme podívat do duše zpěvačky Kat Katz. Nachystány jsou tři songy a jejich celková stopáž činí úctyhodných pětadvacet minut. Teď už jenom zbývá se nepohodlně usadit a tortura může začít, vždyť jsme museli čekat celých dlouhých sedm let na novou desku.
Vždycky jsem měl Agoraphobic Nosebleed spojeny s extreme-grind-hard-cyber-core bordelem. Ale při prvních tónech nového EP je nad slunce jasné, že všechno bude jinak. Úplně jiný sport, jiné hřiště a odlišná pravidla. Tady se hraje stoner-sludge-doom na té nejvyšší úrovní, za tuhle nahrávku by se nemusela stydět žádná stálice tohoto žánru. Členové kapely předvádějí neuvěřitelné hráčské umění a taky, že nejsou jednostranně založeni. Občasný zvuk bicích se sice zdá až příliš umělý a digitální, ale po chvíli to ani nevnímáte. Slyšíme i odkazy na Black Sabath a Eyehategod.
Songy jsou pomalé a valivé, prodírání se bažinou nebylo nikdy během. Texty jako by neexistovaly, splývají s citoslovečnými výlevy. Z bolestivého a výbušného řevu Kat se toho moc pochytit nedá, ale z písní Not a Daughter, Deathbed a Gnaw vyčteme bolest, bezmoc a zoufalství. V Not a Daughter sice možná zaslechneme „Stop hurting me! Why are you doing this to me?“, ale jde o výjimku potvrzující pravidlo. Oficiálně by se v textech měly odrážet osobní zkušenosti Kat, která se musela starat o svou schizofrenní matku. Pro silné povahy.
Celá deska drží až neuvěřitelně pohromadě a stopáže pohybující se od sedmi do dvanácti minut jsou po několika posleších najednou krátké. Ráno si pustit a večer zjistit, že Arc hraje pořád na repeat. Tohle je pomalé mučení plné špíny a bláta a nemá to být jinak.
Your mind, a prison…
Agoraphobic Nosebleed – Arc (Relapse, 2016)
www.facebook.com/AgoraphobicNosebleed
foto © Josh Sisk
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.