Články / Sloupky/Blogy

Thom Yorke, čtyřicátník s copkem, si plní své sny

Thom Yorke, čtyřicátník s copkem, si plní své sny

Tomáš Tkáč | Články / Sloupky/Blogy | 10.07.2013

Nový plnohodnotný projekt Thoma Yorka již za pár dní vystoupí jakožto jedna z hlavních hvězd festivalu Bažant Pohoda. Proto neuškodí lehce pichlavá polemika nad produkcí staronového kvinteta Atoms for Peace.

Ještě než bylo vypuštěno samotné album, mohli jsme na sklonku minulého roku nakouknout pod atomovou pokličku díky singlu Default. Subtilní bicí, lepkavý acidový opar obemykající hlavní synthový motiv a Yorkův hlas odrážející se od stěn největší koupelny světa. Paranoia a elektronika. Hodně elektroniky. V podstatě jen a pouze elektronika (otázka bokem: Proč že je v téhle kapele bubeník R.E.M. a basák Red Hot Chilli Peppers?). Singl představil dva zásadní závěry: 1) Yorke znovu potvrdil svou dlouholetou schopnost složit a následně zamaskovat popový hit za kvaziprogresivní, komplexní skladbu, určenou pro kvazináročného posluchače, 2) Nigel Godrich pokračuje v naprosto otřesném masteringu „žádné středy, ještě míň basů“, který si vyzkoušel na poslední radioheadovské placce The King of Limbs.

Zásadně pak nesouhlasím s tezí o záměrných citacích předchozí tvorby, kterou ve svém článku nastoluje Ondřej Cakl (Full Moon # 29). Je nutné si uvědomit, že album je výsledkem dodatečné postprodukce nahrávek z jam sessions kapely z roku 2010. A sám Yorke o projektu mluví jako o živém provedení svých laptopových nápadů. Kdybychom šli hlouběji, určitě stojí za to si připomenout, že Yorke nikdy nebyl ten, kdo do nahrávek přinášel přesahy, které Radiohead posouvaly za hranice žánru. Tuto roli plnil především Jonny Greenwood. Geniální vize autodidakta Yorka se mohly volně a zcela bez zábran realizovat díky promyšleným citacím, jež obstaral Greenwood; jediný člen kapely s formálním hudebním vzděláním.

Pro Yorka je očividně důležitý fakt, že novinka vznikla spontánně. Tím se předešlo dlouhým porodním bolestem, kterými nepochybně trpí každé album Radiohead. Při poslechu elektroniky se ale soustředím především na to, jak schopně dokáže producent využít nekonečnou paletu možností. Yorke a spol. se však místy tváří, že stačí pustit bicí do smyčky. Perkusista Mauro Refosco se pak marně snaží v koutě a vypouští jednu nesmyslnou vrstvu za druhou (Stuck Together Pieces).

Je jasné, že si York napodruhé plní svůj sen a byť nemůže být pochyb o tom, kdo má v Radiohead poslední slovo, užívá si tvůrčí svobody. Ke spolupráci si překvapivě nepřizval nikoho z nastupující generace elektronických producentů, se kterými běžně spolupracuje na jednorázových projektech. Namísto toho povolal gardu starých přátel. Tím bohužel dopředu eliminoval jakékoliv třecí plochy, které by genezi alba prospěly. Ani koncertní provedení pak nenahrávají názoru, že je York „týmovým hráčem“, většinu z nich realizoval pouze za Godrichovy asistence, obklopený nekonečnými zdmi kontrolerů a padů. Otázku, zda je Amok jen přeceňovanou snůškou Yorkových nápadů, si můžete zodpovědět na Pohodě.

Info

Atoms for Peace (uk)
www.atomsforpeace.info

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Šejkr #136: Rutina nevadí

Michal Pařízek 09.08.2024

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace