Andrea Bodnárová | Články / Sloupky/Blogy | 14.05.2019
Vždycky přemýšlím, jestli bych se cítila takhle uspokojena i po třech festivalových dnech hraných filmů. Ty animované jsou jako magické médium zobrazující realitu v té nedoslovné podobě a právě tenhle posun od konkrétnosti je vrací zpět k základním pocitům a prožitkům. Na Anifilmu je nejlepší to, že volba programu může být dána vysypáním popcornu na rozpis, schůzkami u piva či volných stolů v indické restauraci a člověk si pořád vybere dobře, pořád bude mít pocit, že neviděl nic, a zároveň že toho viděl hrozně moc. Tenhle výběr top filmů mého letošního třeboňského pobytu neovlivnilo nic z nabídky festivalového cateringu, sedačky kina Světozor však zcela vyloučit nemůžu.
Vlčí dům, režie: Cristóbal León, Joaquín Cociña, Chile
Shodou okolností vítězný celovečerní snímek Anifilmu. Víc než samotný děj zaujme poslední dobou tolik populární námět - útěk jedné z obyvatelek chilské nacistické kolonie Dignidad - a hlavně technika animace. Nebo spíš techniky a jejich kombinace, 2D malby versus 3D loutky, složité a rafinované (zpětné) animace, až vás jímá hrůza, kolik trpělivosti museli mít animátoři o počtu obyvatel menšího okresního města. Fakt, že ve filmu má cameo i samotný “vůdce” tábora hrůzy Paul Schäfer v postavě vypravěče z archivních snímků, je děsivým bonusem.
III, režie: Marta Pajek, Polsko
Třetí část trilogie Impossible Shapes je dokonalým příkladem předností animace - možnost ukázat věci pocitově reálné a zároveň fyzicky nemožné. Krátký film s minimalistickým vizuálem zobrazuje pár v prázdné čekárně - muž, žena, židle a pokojové rostliny, odstup a blízkost, otevřenost a přetvářka. Nakonec se celá scéna změní na jednu velkou zahradu, do níž v podkresu hrají Einstürzende Neubauten.
Poslední podzimní den, režie: Marjolaine Perreten, Švýcarsko, Belgie, Francie
V kontrastu s ostatními snímky je tohle roztomilý barevný film o lesních zvířátkách, co před uložením se k zimnímu spánku každoročně závodí, ne však s cílem vyhrát, ale dostat se bezpečně do cíle. Všichni si přijdou na své, někomu je nejbližší medvěd, který se uprostřed závodu schoulí do koule a usne, jiný se zas ztotožní s ježkem a jeho nespolehlivým smyslem pro orientaci. Nakonec vše pokryje vrstva sněhu a uvnitř zůstává hřejivý pocit bezpečí a domova.
Ten báječný koláč, režie: De Swaef Emma, Marc James Roels, Belgie
Je krátký film pořád krátký, když má čtyřicet minut? Soubor volně propojených povídek místy připomíná Lynche, jindy zas Tarkovského a nevtíravou společenskou kritiku prokládá absurdními scénami vyhrocených emocí a surreálných životních situací. Důležitou roli hraje i hudba, často zapojená přímo do děje a naproti tomu bohužel nezvykle střídmé a neohlušující zvukové efekty. Ze začátku velmi volně související obrazy na konci filmu uzavírají tematický kruh. Jeden z filmů, které si určitě ještě pustím.
Bloeistraat 11, režie: Nienke Deutz, Belgie, Nizozemsko
O intenzivních přátelstvích, které jsou občas až příliš, a o tom, že hranice přátelství bývá velmi tenká a křehká. Zádumčivé a nepříliš příjemné téma je odlehčené vzdušnou, jemně barevnou animací kombinující 3D model domu a zahrady, kde se celý příběh odehrává, a 2D postavy. Celková estetika kontrastuje s realistickými situacemi období dospívání a umožňuje divákovi odstup.
Monstrum, režie: Ioana Laura Pop, Rumunsko
Kombinace minimalistické animace a intenzivní klavírní kompozice vytváří citlivý a zároveň vtipný krátký film o vztahu jedince k okolí v době dospívání. Námět je podobný předešlému filmu, tady je však rozuzlení optimističtější a méně melancholické. Ne vždy jsou věci, jak se na první pohled zdají, a to, že máme někdy pocit, že nás každý nesnáší, neznamená, že tomu tak ve skutečnosti je.
Anifilm 2019
7. - 12. 5. 2019
web festivalu
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.