Dominika Prokopová | Články / Recenze | 03.05.2014
Ve Studiu Alta proběhla v úterý premiéra nového představení Teatru Novogo Fronta Too Close to the Sun. Pohádka o ženě a hudbě, která neuposlechla varování. Proč pohádka? Protože vše je nad Slunce jasnější. Neposlechl Ikaros, neposlechl nikdo po něm.
Režisérka inscenace Irina Andreeva je ztělesněním pohybového divadla. Veškeré její počínání na jevišti je naprosto přirozené. Irina působí spontánně jako dítě, které si tančí, hraje si s čudlíky na zvukovém pultu, chvilku se raduje, chvilku vzteká, ale hlavně si dělá, co chce. Vnímám ji jako člověka, jehož performancí je už jen to, že sedí. Spolu s Irinou se v přílišné blízkosti slunce tentokráte pohybují ještě Irena Kristeková, Jan Bursa a o trochu dále za klávesami i spoluautor hudby David Hlaváč.
Žena a hudba. Věčné téma. A k tomu ještě muž, patřičná dávka koksu, stihomamu a dalšího sladkého mámení. Přesvědčivý výraz Ireny Kristekové je ve chvílích utrpení, třasu a deliria velmi sugestivní, ve chvílích prchavé radosti už méně. Přehnané štěstí s sebou neodvratně nese porci kýčovitosti. Během celého představení mě neopustil pocit, že jsem tohle všechno viděla už mnohokrát. Byly tam sice některé velice působivé momenty (zrcadlový tanec Iriny a Ireny, Irina vrážející klín mezi hrdličky), bohužel to narušovala afektovanost předcházející či následující scény (rozjásané stepařské číslo po společné noci, závěrečná píseň, ač stejnojmenná). Řádnou dávku podmanivosti celé inscenaci dodal světelný dizajn Ondřeje Kyncla a Davida Prokopoviče.
Od nových představení zvláště kultovních souborů očekáváme nové vjemy a podněty, překážkou není ani zděšení či úžas. Nic takového jsem během představení nepociťovala... Každý ale nemusí šokovat. Možná nám Irina chtěla jen sdělit, že je to tak a ne jinak. Byla to přece zpověď.
Too Close to the Sun / Irina Andreeva
28. 4. 2014, Studio Alta, Praha
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.