Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 29.10.2014
Poslední den festivalu nabídl plnohodnotný filmový program. Kromě neodvysílaných filmů se pořadatelé rozhodli zařadit i všechny vítězné snímky, což se ukázalo jako výborný tah, jak udělat z posledního dne festivalu divácky nabitý závěr. V minulosti totiž zaplnění sálů v závěrečném dni rozhodně nebývalo pravidlem. Škoda jen, že úplně poslední filmy – Století Miroslava Zikmunda a Trabantem na konec světa, byly pro svou atraktivitu umístěny do příliš malých sálů.
Nejlepší dokument v celosvětové sekci vyhrál celovečerní debut Anne Roussillo. A jelikož šlo o debut, podařilo se mu shrábnout i novou cenu pro nejlepší prvotinu První světla. Já jsem lid sleduje revoluční dění v Egyptě z pohledu obyvatel a konkrétně jedné rodiny z malé vsi na jihu země. Jak vypadá jedna z největších revolucí nedávných let z televizních obrazovek uprostřed polí? Jak se vyrovnat s nezralou demokracií během mletí mouky a obdělávání půdy? A má to vlastně nějaký smysl?
Pomyslný souboj o nejlepší experimentální dokument vyhrála Deborah Stratman s filmem Napadený obvod. Jediný záběr, pokřivené zvuky. Paranoia plížící se skrze ulici do zvukového studia, kde se právě plně věnují výrobě ruchů do hraného filmu. Nahlížíme do kuchyně totální kontroly nad něčím, co nám přijde samozřejmé a přirozené. Co se odehrává nahodile a co je pod taktovkou někoho jiného? Film o paranoii věnovaný Edwardu Snowdenovi.
Ranní program nabídl dílnu Pavla Klusáka a jeho rozpracovaný knižní projekt Minimalisté. Během práce na této knize Klusák nasbíral hromady vizuálního materiálu a jeho touha podělit se o něj se stala diváckou radostí. Rozhovor Björk s Arvo Pärtem, klipový found footage elektrominimalistů The Books, minimalistické drony punkového období a další překvapivé a okouzlující práce skladatelů, kteří se rodili jako protipól moderny.
Bylo takřka povinností v tomto dni navázat na Klusákovu přednášku speciální projekcí legendárního filmu s hudebním doprovodem jednoho z klíčových minimalistů Philipa Glasse – Naqoyqatsi. Navíc s přítomným tvůrcem Godfreym Reggiem, který byl speciálním hostem festivalu. Vidět jeho práci na pětatřicetimilimetrovém filmu a poslouchat jeho následné povídání – na to se nezapomíná.
Vítězný film sekce Mezi moři – tedy nejlepší východoevropský dokument - vyhrál ponurý snímek Huberta Saupera Přicházíme jako přátelé. Nově rozdělený Súdán, zmítající se ve vlastní schizofrenii a neschopnosti vrhnout se nějakým směrem, se potácí mezi spoustou východních a západních vlivů. Jediným důsledkem je chudoba, špína a krev. Deprese týdne.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě nabídl velice silný ročník. Poctivě promyšlená dramaturgie filmů i doprovodného programu vytvořila komplexní zážitek, vedoucí každý den k větší a větší nenasytnosti. Mírné rozpaky o přesycenosti z minulých dvou ročníků zmizely jako jihlavská ranní mlha. MFDF získává nadšení hostů a návštěvníky přesvědčuje, že Jihlava pro něj není ani příliš malá, ani příliš velká. Je to místo s koncepcí a atmosférou, jakou je málokterý festival schopen nabídnout i přes nesrovnatelně větší potenciál.
18. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
23. – 28. 10. 2014, Jihlava
www.dokument-festival.cz
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.