Tereza Tůmová | Články / Reporty | 16.04.2013
Druhý dubnový týden byl nadějně naplněn pozvánkami na akce debutantů a nových projektů. V pražském klubu 007 na Strahově uvedla v sobotu produkce Scrape Sound něžnou psychedelii Teen, které předcházel půlhodinový set Tomáše Kopáčka aneb Black Tar Jesus. Očekávání byla veliká, mediálně dobře zpropagovanou akci předcházela masáž superlativů a pár rozhovorů. Punkové výkřiky a emocionální výdechy visely napjatě ve vzduchu.
Show začala chvíli po osmé. Kolem pódia nehnutě postávali fanoušci a upřeně pozorovali introvertní představení. Sólo projekt Black Tar Jesus sklízel koncem loňského roku body v žebříčcích za působivou kytarovou introspekci, tentokrát, doplněn basákem a bubeníkem, předvedl Tomáš Kopáček sice zajímavý, ale poměrně apatický set. Potemnělé plochy kytary klouzaly pohledem po zemi; nulový kontakt s publikem nelze interpretovat jako přetvářku, dost možná stud. Občasným „díky“ vypomohl basák. Adekvátně chladnému tónu citové rozpolcenosti reagovalo publikum vlažně, oproti živelnějšímu podání v rámci alba nešlo nepostřehnout jistou nevýraznost. Odevzdaná představa zašedlých pocitů sehrála svůj part dobře. Byl to záměr?
Vzduch v mezičase rozproudila debata převážně cizinců. Až na pár výjimek všichni respektovali akci jakožto nekuřáckou, což je příjemný trend provázející čím dál více koncertů. Po chvíli se pódium rozzářilo šarmem čtyř Američanek na jarní tour po Evropě. Teen jsou současný projekt muzikantsky protřelé Kristiny Lieberson, jejích sester a kamarádky, soulad a provázanost byly znát. Pomalý začátek vynahrazoval sytý zvuk a první dva songy stačily, aby kolem stovky lidí zaplnilo prostor a energie nabrala spád. Příjemný zážitek dream pop songů s mnohovrstevnatými melodiemi a délkou daleko za hranicí klasických tří minut dokreslovaly milé úsměvy brooklynských holek. Střídání stylů, nádech post-čehokoliv, chytlavý rytmus bubnů a tóny kláves zavelely k sobotnímu odpočinku. Revolta se nekonala, punkové výkřiky vystřídalo pohazování vlasy a jemné rytmy vyznání z osobních vyhoření. Ukázkově situované „thank you“ a „ahoj“ jistě našly vděčné příjemce. Show nabírala na intenzitě, publikum reagovalo, kytara drhla a místy chraplavý Kristinin hlas dodával songům jiskru. Jako spirály paprsků dopadaly tóny pomalejších pasáží a hřejivě procítěné momenty nechávaly proudit myšlenky prázdnem.
Show byla sympaticky gradována, největší hit Electric sklidil aplaus, aby po nadšeném potlesku následoval rezervovanější přídavek a krátce po desáté nastala volná zábava. S úsměvem se rozprodával merch (parádní trička) za průměrné ceny a nezbylo než srovnat dva koncerty s podobným základem, ovšem s diametrálně odlišným přístupem. Black Tar Jesus talentem rozhodně zaujme, ovšem Teen si srdečností zajistí v budoucnu širší publikum a brzy se určitě přidá další tour. Prozatím však stačilo.
Teen (us) + Black Tar Jesus
13. 4. 2013, 007 Strahov, Praha
foto © Kryštof Havlice
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.