Vzpomínka na Zemi má ambici předvídat budoucnost

Nejzásadnější dílo současné sci-fi literatury, ověnčené mnohými literárními cenami, nenapsal kupodivu žádný Američan, ale čínský autor Liou Cch'-sin. Ani se nechce věřit, že je to výsledek jediného autora a nepracoval na něm celý tým odborníků. Četba vás donutí vzít si do ruky Hawkingovu Stručnou historii času, Einsteinovy úvahy nebo dějiny Číny a ujasnit si tak jednotlivá fakta, na které je zde přehršel narážek a odkazů. Trilogii je však možno číst i jako mnohovrstevnatý příběh nesčetných postav a dějství, odehrávající se v minulosti i v budoucnosti, a to nikoliv chronologicky.

V prvním díle Problém tří těles se prolíná několik časoprostorových rovin – prostředí Číny v období řádění Rudých gard, globální svět na prahu nového tisíciletí a virtuální rozhraní počítačové hry. Hlavním leitmotivem je chaos. Ten je řádem, a vše, co se zdá být stabilní, je jen dočasné. Ve hře se střídají období stability a období nestability, které ovlivňují tři tělesa (slunce). Ta buď přinesou dobu absolutního chladu, nebo naopak žáru, kde vše živé ihned umírá. Hlavní hrdinka zde naváže první kontakt s mimozemskou civilizací planety Trisolaris, která se záhy stane kultem uctívání, ale i obav o osud Země.

V Temném lese se setkáme s projektem Mandala. Ten spočívá v práci čtyřech vybraných jedinců (meditátorů), kteří mají za úkol vymyslet obrannou strategii proti Trisolaranům, jejichž flotila se blíží k Zemi. Meditátoři mají povoleno použít jakýchkoliv metod a mají k dispozici neomezený rozpočet. Což zároveň představuje i krajní sociální experiment. Výsledek? Jeden spáchá sebevraždu, druhého zabijí vlastní lidé. Přežije jen vývojář umělé inteligence a jeden nevýznamný vědec, který tu však sehraje zásadní roli. Lidstvo je téměř vyhlazeno, aby se opět vzepjalo k dalšímu technologickému rozmachu a bylo znovu takřka rozmetáno… A začalo opět od píky. Dokáže se lidská společnost sjednotit, jen když přijde nebezpečí z neznámého vesmíru a jinak není schopné překonat vzájemnou kulturní nevraživostí? To je jedna z mnoha otázek, které se nabízí.

Závěrečná Vzpomínka na zemi je plná futuristické imaginace a vědeckých spekulací, kde zřejmě nejpozoruhodnějším momentem je unikátní popis čtvrté dimenze. Vesmír autor popisuje jako bezmeznou prázdnotu, kde se člověk ztrácí světu i sám sobě a neustále hrozí nebezpečí, že každá civilizace může být vyhlazena tou vyspělejší (v knize jako „princip temného lesa“). Vysílání signálu do vesmíru (později dokonce lidského mozku) znamená prozrazení se jiným civilizacím, kterých, pokud je vesmír nekonečný, musí být taktéž nekonečně mnoho. V samotném závěru dochází ke zhroucení naší sluneční soustavy do dvourozměrného obrazu, za pomocí malého objektu o velikosti směnky. Což poukazuje na absurditu lidského bytí, které si v rámci pravděpodobné nekonečnosti kosmického prostoru přičítá až příliš velkou důležitost.

Recenzenty opěvovaná trilogie je postmoderní mix fantasy, space opery a historického románu, o kterém se dá říct slovy Reného Girarda, že literatura někdy vyjevuje pravdu života lépe než jakákoliv sociální věda. Důmyslných nápadů, kosmologických a filozofických úvah je zde více než dost, nadto má trilogie ambici předvídat budoucnost, podobně jako A. C. Clark předpověděl satelit nebo Huxley umělé plození dětí. Koneckonců historie a budoucnost se vytváří v myslích současníků, nejde o oddělené entity. Čas je jen iluze a dost možná vše se děje současně.

Čínský autor Liou Cch'-sin zasazuje Vzpomínkou na Zemi mocný úder světové sci-fi, když vytvořil spektakulární dílo plné neočekávaných zvratů, zápletek a technologických nápadů, které se řadí do plejády vesmírných ság jako Asimovova Nadace, Herbertova Duna nebo Simmonsův Hyperion.