Jirka Převorovský | Články / Recenze | 03.05.2013
Od opileckého výstupu na španělském festivalu Primavera uteklo už hodně vody (a jedno album), zpěvák Nathan Williams se zbavil ďábla alkoholu a také starého bubeníka a ke konci března vyrukovali Wavves s novou deskou Afraid of Heights.
I když se s nimi nejasná nálepka surf rocku táhne pořád, hoši tentokrát přitvrdili. Oproti minulým deskám zní Afraid of Heights o poznání monumentálněji a tak nějak vážněji než všechno, co zatím pod hlavičkou Wavves vyšlo. Cobainovský Fender Mustang, který Williams drtí, přitom není tím jediným, čím Wavves připomenou Nirvanu. V základu sice zůstávají jednoduché a na poslech příjemné pop-punkové melodie, přitom ale čas od času prořeže žvýkačkovou atmosféru ostřejší harmonie.
Dvě polohy desky jsou patrné hned od prvních tónů. Sail to the Sun zní na začátku jako xylofonová znělka k Večerníčku, ale hned po ní nastoupí minimalistická basa à la Joy Division, doprovázená kytarou, která připomíná zvuk raného britského punku. Williamsův zpěv je tradičně zajímavý sám o sobě. Jestli se melodické a tvrdší části instrumentálně pravidelně střídají, Williams je dokáže stmelit a propojit zpěvem během jediného taktu. Ve chvíli, kdy se zdá, že se Wavves začínají příliš blížit skutečnému infantilnímu surf rocku, přijde skvěle načasovaný zlom do málem grungeové atmosféry. Všechno přitom působí velice nekomplikovaně a opravdově, hudba se skvěle doplňuje se zpěvem a dohromady to zní přirozeněji než kdy dřív. A produkce je v případě Afraid of Heights dokonalá.
Zatímco minulou desku King of the Beach měl pod palcem rockověji založený Dennis Herring, na Afraid of Heights se hlavní role ujal popový producent John Hill, který spolupracoval mimo jiné i s Rihannou. Obzvlášť v libozvučnějších partech je jeho vliv patrný ze všeho nejvíc, což ale rozhodně neznamená, že by to bylo špatně – právě naopak. Díky němu mohli Wavves využít svůj popový potenciál, aniž by zanevřeli na garážové kořeny.
„I don’t wanna remember anything,“ zpívá Williams a zdá se, jako by skutečně zapomněl na všechny vlastní hudební inspirační zdroje a použil melodie a smysl pro harmonii ve zcela nové rovině. Wavves znějí jako všechno, co jste měli rádi na začátcích Green Day, Nirvaně nebo starých Radiohead, poskládané dohromady a propojené originální atmosférou, která povyšuje obyčejné vykrádání nápadů na regulérní autorskou tvorbu.
Nová deska Wavves tak umněji než kdy dřív kombinuje melodický devadesátkový pop-punk s minimalistickou, spíš stonerrockovou kytarou Nathana Williamse a k dokonalosti dovedenou produkcí tak možná definuje budoucí zvuk a směřování celé kapely. Takhle by měl znít kalifornský punk rock pro novou generaci.
Wavves – Afraid of Heights (Mom & Pop, 2013)
www.wavves.net
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.