You're Welcome, krok k dospělosti Wavves

Když před dvěma lety Wavves vydali pátou desku V, vypadalo to s kapelou bledě. Alkoholismus, odchod od velkého labelu a tíživá atmosféra písní poukazovala na kupící se problémy zpěváka Nathana Williamse. Jeden by tudíž čekal, že frontmanovo uklidnění přinese výraznou změnu v jinak poměrně zatuchlém zvuku kapely. Je tedy You're Welcome oním krokem k dospělosti či spíše nostalgickým ohlédnutím za bezstarostnými surfpunkovými začátky?

Je až překvapivé, jak moc deska připomene třetí King of the Beach. Hned v úvodní Daisy je posluchač uvržen do víru punkových riffů, svižného rytmu a nakažlivého refrénu plného vokálních harmonií a beachboysovských citoslovcí. You're Welcome tak značí návrat k jednoduché lyrice a zpovykaným popěvkům o líných odpoledních strávených u bazénu (No Shade). Podobně je na tom i celkový zvuk nahrávky, která se drží někde mezi syrovostí V a uhlazeností Afraid of Heights. Melodie se neztrácí ve změti riffů a ran do bubnů, zároveň energie známá z koncertů Wavves zůstává uchována.

Skládání písní dle lety ověřeného mustru tentokrát vychází pouze občas a refrény některých písní hraničí se sebeparodií, příkladem jsou naivní Stupid in Love či Exercise. Na opačném pólu stojí Hollowed Out a Million Enemies, kde Wavves kombinují živelný surf punk s psychedelickými efekty a syntezátory, navíc i texty Nathana Williamse jsou zde mnohem osobnější, což dělá z této dvojice vrchol celé desky. Podobně osvěžující ozvláštnění surfpunkové jednolitosti najdeme i poslední I Love You, jež si pro změnu pohrává s melodickým zvukem doo-wopových kapel z padesátých let. Wavves nejsou kapelou žijící z bývalé slávy, na to mívají příliš dobré nápady. Jen jich tentokrát nebylo příliš.