Žebříčky Full Moonu: film/klip roku 2015

Na co se v kinech nejlíp koukalo? Na co už se tak moc dobře nekoukalo? Která muzika měla nejlepší koukání? Plus nějaký ty filmový kočky a... tipy na seriály, videoklipy, soundtracky, reklamy a taky filmové hlášky. Podle redaktorů Full Moonu a jejich sester. Zásadní otázka zní: kdo byl nejlepší roštěnkou roku? A v rámci genderu: jaký roštěnec?

Adam Hencze
Film
Sicario
Oscarovej mrazivothriller dua Villeneuve–Deakins a tria Blunt–Brolin–Del Toro. Jel jsem kvůli němu do zaplivanýho multiplexu uprostřed Bratislavy, poněvadž bratia měli premiéru o měsíc dopředu, a ťukal recku vlakem zpátky během policejní razie, kde si mě fízlové podávali jako jointa a ptali se jsem–li či nejsem–li český občan a uprchlík. Pokračování po geniálním thrilleru zabývající se mimochodem přechodem mexický hranice jak z filmu tyjo.

Star Wars: The Force Awakens
Chtěl jsem dát na první místo, ale něco tomu prostě chybí. Určitě jde o film roku, díky kterýmu se neskutečně těšim na další franšízový směřování, ale má to chyby. A aby bylo jasno, probouzející se sílu nemiluju jen kvůli tý všudypřítomný nostalgii, ale zkrátka proto, že je to výbornej film. Rey a Finn!

Whiplash
Filmařská nirvána každym coulem postavená na jenom z nejlepších scénářů roku patnáct. Šablona touhy po dokonalosti ála Aronofskyho Black Swan dovedená do jednoho z nejpůsobivějších filmových finále.

Seriál
House of Cards
V sezóně tři jsem trochu trpěl obřím rozměrem získané moci, ale nic lepšího jsem jednoduše v občasných chvílích klidu nestihl loni zkouknout. Kevina chcete poslouchat každej den před spaním.

True Detective
Druhá návštěva snad už kultovní pecky nadchla a zklamala spoustu fanoušků prvních dílů, mně konkrétně sedla perfektně. Vinci je setting, kde zločinem smrdí každej kout světa, kterej jakoby z hlavy vypadl Davidu Lynchovi – už jenom kvůli těm barovejm vystoupením snový Lery Lynn.

Game of Thrones
Drží a nepustí. Čím dál tím větší souboj s nudou, charaktery ale ještě pořád baví. Těšba na letošní sezonu, kde už se snad začne chleba opravdu lámat.

Soundtrack
The Revenant
Přišel až na konci roku, ale přece. Ryuichi Sakamoto, Alva Noto a Bryce Dessner z The National. Killing Hawk a Imagining Buffalo jsou společně s neobvyklým hlavním motivem hřejivou tečkou celého toho zmrzlého pekla. Co si během poslechu uvědomíte jako první – jak sakra dlouho už tu nebyl klasickej filmovej soundtrack.

Mládí
Kýčař Sorrentino a jeho mišmaš soundtracky – sice krade, ke může, ale tak asi proč ne. Vévodí určitě Mark Kozelek v Ceiling Gazing, tedy ve své koprodukci s Jimmym Lavalle, kterej hrajou i v poctivym traileru. Určitě je ale špatně fakt, že bez soundtracku by mělo Mládí poloviční hodnocení.

Sicario
Elektronickej dunivej minimalismus v podání Jóhanna Jóhannsona zapadl jako poslední promyšlený prvek téměř mistrovského díla.

David Kresta
Film
Malý princ
Saint-Exupéryho kniha se dle mého nedá úspěšně zfilmovat, ale francouzský animovaný snímek je přesto moc povedený. Je v něm humor i dojetí, skvělá hudba Hanse Zimmera a Richarda Harveyho a příběh je vyprávěný za použití různých druhů animace. Tohle nevznikalo pro peníze, ale z lásky a úcty k nádherné předloze.

Marťan
Návrat Ridleyho Scotta zpátky do formy! Dokonalý "feel-good" snímek, natočený lehkou a přitom jistou rukou. Paralelní vyprávění (Mars vs. Země) dobře vyvážené, tempo nepolevující po celou dvouhodinovou stopáž. A k tomu nejlepší soundtrack rutinéra Harryho Gregsona-Williamse od Království nebeského!

Sicario: Nájemný vrah
On je to vlastně klasický žánrový film, nepřinášející po stránce scénáře žádné novum – ano, kdo chce pobývat v džungli, musí přijmout její pravidla. Ale ta forma! Ta vtahující atmosféra! Scéna na dálnici a v tunelu je ukázkou prvotřídního filmařského řemesla.

Šílený Max: Zběsilá cesta
Příběhově prostá až vyprázdněná road movie (v tomhle žánru přece vždy šlo jen o to, dostat se z bodu A do bodu B) a současně nejlepší akční film za několik posledních let. Krátké uvedení do děje a pak už se jede, pedál až na podlaze, za volantem i na kapotě jedna bizarní postava za druhou. Vážně to natočil sedmdesátiletý režisér, jehož předchozím filmem byl ten o zpívajících a tančících tučňácích?

V hlavě
Festival bezbřehé imaginace, gejzír vizuálních nápadů, k tomu chytré dialogy, zkrátka animák pro děti, který si víc užijí dospělí. Tohle všechno byl dřív pro studio Pixar povinný standard, ke kterému se po několika hluchých letech konečně zase vrátilo. Scéna u večeře, kdy střídavě přeskakujeme mezi tím, co se děje v hlavě malé hrdinky, jejího otce a její matky, je absolutní top!

Seriál
Fortitude
Mix Citu slečny Smilly pro sníh a Carpenterovy Věci. Úžasná atmosféra, skvělý Stanley Tucci v jedné z hlavních rolí.
Temný případ
Po rozpačitějším rozjezdu mě to neskutečně chytlo, poslední dva díly jsou parádní. Famózní herecký výkon Colina Farrella.

Videoklip
U2 – Song For Someone (r. Vincent Haycock)
Elbow – Lost Worker Bee (r. John Panton)
Travis – Everything at Once (r. Fran Healy)
The Chemical Brothers – Go (r. Michel Gondry)

Reklama
Na reklamy nekoukám, ale když náhodou běží v TV nějaká na parfém Chloé, zastavím se – protože vím, že bude vkusná, s chytlavým hudebním doprovodem a bude v ní hrát netuctová kráska, třeba jako Clémence Poésy.

Soundtrack
Filmový:
Malý princ (Hans Zimmer a Richard Harvey)
En mai, fais ce qu'il te plaît (Ennio Morricone)
Neutečeš (Disasterpeace)
Muž na laně (Alan Silvestri)
Testament mládí (Max Richter)

Herní:
Ori and the Blind Forest (Gareth Coker)
Everybody´s Gone to the Rapture (Jessica Curry)

Filmová hláška
"What a day! What a lovely day!" (Šílený Max: Zběsilá jízda)
"It seems like every time you go online, you´re two clicks away from "black cocks". Look, i will google Grand Canyon. See? It says "Did you mean black cocks?!" (Méďa 2)
"I don´t make love. I fuck." (Padesát odstínů šedi)

Nejhorší filmová postava
Kylo Ren (Star Wars: Síla se probouzí)
Anastasia (Padesát odstínů šedi)

Nejlepší roštěnka/roštěnec
Melissa Benoist (Whiplash, Supergirl)
Rebecca Ferguson (Mission: Impossible – Národ grázlů)
Alicia Vikander (Ex Machina)

Zklamání roku
Jupiter vychází
Terminator Genisys

Lukáš Masner
Film
Sicario: Nájemný vrah
Bezesporu jeden z nejlepších mainstreamových filmů poslední doby. Svým pomalým tempem, filigránsky přesnou režií a strhujícími hereckými výkony dokáže navodit hutnou atmosféru boje drogových kartelů a velmi strohým způsobem popsat mechanismy tajných služeb, aniž by výrazněji slevoval na divácké zábavnosti. Temná studie moci i bezmoci, obraz světa, v němž je ohýbání zákonů běžným způsobem žití, záměrná slepota a hluchota zase formou přihlížení událostem, které se vymkly kontrole. Denis Villeneuve má podle všeho nakročeno k zářné hollywoodské kariéře.

Saulův syn
Odvážný koncept talentovaného režiséra Lászla Nemese jen stěží najde přirovnání. Saulův syn je druhem film, který české kinematografii zoufale chybí – intenzivní, stylisticky i narativně odvážný, brojící proti zaběhnutému klišé a divácké podbízivosti. Dílo, který názorně tematizuje chaos a divácký způsob nahlížení skrze prsty. Ještě víc než v jiných filmech o holokaustu zde vyniká nepředvídatelnost nacistického řádu, ztráta jakýchkoliv jistot a naprostá poddanost sérii často velmi absurdních náhod.

Ex Machina
Ex Machina je filmařská lehkost sama, okázalost a doslovnost nahrazují náznaky a jemně načrtnuté, málokdy vyslovené pocity. Garland dává prožít přesně to, čím označujeme slast z moderních technologií, které nejsou jen užitečné, ale i designově krásné. Nejde jen o to využívat daný potenciál, ale jednoduše je vlastnit, kochat se jejich jasem a elegancí. Pakliže androidi sní o elektrických ovečkách, většina fanoušků sympatického sci-fi Ex Machina si rozhodně nechá zdát o robotické Alicii Vikanderové.

Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna
Autentický pohled na život v zapadlé ruské vesnici, z níž postupně odcházejí původní obyvatele za lepším životem do města. S domorodci mizí nejen svébytná kultura a tradice, ale i svérázný smysl pro humor a mytologii. Melancholie, ale i nadhled a smysl pro citlivou, jemně snovou rovinu filmu. Pragmatismus současného světa je třeba vyvážit něčím neuchopitelným a krásným ze své podstaty, nikoliv pro svou účelnost. A co může být krásnějšího než zrcadlově obrácený obraz vodní hladiny, v níž se odráží nebe. Abstrakce, která nás mate svou neuchopitelností, prostor, v němž se rozpouští prostorové vztahy a zbývá jen pomíjivý pocit, ne málo podobný tomu, který zažíváme těsně před procitnutím ze snu.

Tělo
Křehký příběh otce alkoholika a anorektické dcery, která se těžce vyrovnává se smrtí matky, je učebnicovým příkladem ukázněné režie, úchvatné, byť neokázalé práce s mizanscénou a tlumenými hereckými výkony. Drama, zasazené do tíživého prostředí podzimního velkoměsta, se dotýká motivu esoteriky a víry v nadpřirozené světy, která nastupuje jako sedativum proti bolesti ze ztráty blízkých. To vše s nadhledem a přesně mířeným humorem. Film dotažený k dokonalosti, precizní v detailech a strhující ve svém emotivním záběru.

Seriál
Knick: Doktoři bez hranic
Drama z prostředí newyorské nemocnice není jen intimní příběh několika málo postav v čele s nevypočítatelným chirurgem Johnem Thackerym, ale především fascinující obraz časů, kdy se formovala moderní medicína a morální či sociální ne/stabilita.

Fargo
První řada desetidílného Farga byla jen jakési demo, které naznačilo poetiku a černohumorný potenciál. Volné pokračování, které nesdílí stejné postavy, ani časové zařazení, překvapí o poznání rychlejším spádem, ještě větší dávkou mrazivě černého humoru a navíc jemně mysteriózní atmosférou.

Narcos
Fascinující portrét legendárního kolumbijského narkobarona.

Soundtrack
Sicario
Ex Machina
Macbeth
The Face of the Angel

Filmová hláška
"This is it. This is all we are." - Dr. John W. Thackery (Knick: Doktoři bez hranic)

Nejlepší roštěnka/roštěnec
Alicia Vikander (Ex Machina)

Zklamání roku
Zbrusu Nový zákon
Po přeceňované "filozofické" sci-fi Pan Nikdo (2009) přichází belgický režisér Jaco van Dormael s další komedií, která úspěšně předstírá spirituální hloubku, manipuluje s diváckými city a nabízí banálním, místy notně bizarní poselství o nutnosti prožívat každý den, naučit se milovat svůj život a následovat sny.

Viktor Palák
Film
The Duke of Burgundy, r. Peter Strickland
Fetišistická romance tak subtilní, že jejímu diváckému úspěchu nepomůže ani reklamní slogan s Nymfomankou. Bulvár? Ani náhodou. Křehký mezilidský příběh. Skvělý soundtrack Cat's Eyes.

The Forbidden Room, r. Guy Maddin a Evan Johnson
Guy Maddin je jen jeden, stejně jako je jedinečná podoba jeho lásky ke starým filmům a filmům, které nikdy nevznikly. Praktický rádce, jak se správně vykoupat a přežít v ponorce.

Son of Saul, r. Laszlo Nemes
Film, o kterém se mluví až nápadně jednohlasně. Ale, holy fuck, právem. Zcela nový přístup k dramatu s tématem holocaustu, Kate Winslet nikde, zato až fyzické zděšení všude.

Seriál
Breaking Bad
S křížkem po funuse? Kdeže, začít s tímhle seriálem není nikdy pozdě. Jako na funuse jsem si ale připadal, když to všechno skončilo. Musím zavolat Saulovi (ne tomu do koncentráku, proboha).

Videoklip
Peaches – Rub
Jedna z desek roku, navykl jsem si u ní dělat domácí práce v zástěře. "I'm feeling good on an edible, I'm out if the hole is forgettable."

Zklamání roku
Pohodlné světácké prostopravdy ambiciózního debutu Domácí péče. Tvůrčí přístup "dáme tam všechno, aby to vypadalo, že nějakému pohledu nestraníme, a třeba si nikdo nevšimne, že zmizelo jakékoliv autorské stanovisko". Prázdná židle jako metafora smrti? Brr.

Shaqualyck
Film
Sicario: Nájemný vrah
Idealistická agentka drcena v nelítostném soukolí kartelových válek na horké půdě americko-mexického pohraničí. Uhrančivé, temné a depresivně opravdové. Skvělá Emily, skvělej Benicio, skvělí všichni. A Denis Villeneuve stvrdil pověst jednoho z největších talentů současnosti. Že by konečně adekvátní nástupce Davida Finchera?

Kingsman: Tajná služba
Pekelně svižná stylovka s elegantním Colinem Firthem a pomrkáváním na zapřísáhlé "bondovkáře". Mysleli jste si, že vás na poli filmové akce už nemůže nic překvapit? Zkuste scénu v kostele, budete mrkat na drát.

Mad Max: Zběsilá cesta
Čistej adrenalin, absolutní punk a vizuální orgie. Na prahu sedmdesátky se George Miller rozhodl opustit tančící tučňáky i prasátko Babe a vrátit se tam, kde mu bylo nejlíp – do postapokalyptických kulis vyprahlé pustiny, o kterou v bizarních vracích zápolí vyšinuté motogangy. Tom Hardy výbornej (za celou dobu řekne asi tři věty) a Charlize Theron je tam plešatá a chybí jí kus ruky, nekecám.

A potom taky Chappie, Inherent Vice, Birdman, Iracionální muž, Branaghova Popelka, Black Mass, Ant-Man nebo švédská Vyšší moc...

Seriály
Doháním s několikaletým zpožděním, páč když už, tak Simpsonovi, Twin Peaks, Trpaslík... Na druhou stranu jsem si nedávno vytvořil závislost na Perníkovém taťkovi, pročež jsem se začal neskonale těšit na spin-off/prequel s jedním moc prima advokátem. O čem to melu? Better Call Saul.

Videoklip
Faith No More – Sunny Side Up
Pařba, vole! aneb Staří dobří Fejti a trocha provokativní gerontokracie.

Blur – Go Out
Pro všechny, kteří smutní, že všechno dobré a originální už tu bylo, nachystali Blur podrobnou instruktáž pro přípravu domácí zmrzliny. A taky jeden z největších hitů uplynulého roku. Bizár, ale sladkej.

Fidlar – 40oz On Repeat
S konceptem „poznej svou hvězdu“ sice pracovali už RedHoti ve videu k singlu Dani California, ale zas neměli papundeklovej gramec, George Michaela a Britney Spears, tož tak.

Reklama
Dior – Sauvage
Johnny Depp odjíždí do pouště pohřbít za dozoru divé zvěře něco málo bižuterie. A pointa? Počkejte, jaká pointa? Vždyť to točil Jean-Baptiste Mondino...

Duracell
a Star Wars, jak jinak.

Nike
Jeden nám chybí, mrskej to! Skvělej nápad, neskutečnej fofr. A taky nesmrtelnej Surfin'Bird od The Trashmen, žejo.

Soundtrack
U.N.C.L.E. (Daniel Pemberton)
Na hudebním doporovodu si Guy Ritchie dává záležet odnepaměti. Pro svou špionážní hříčku ze staré školy zangažoval vycházející skladatelskou megastar Daniela Pembertona, který vsadil na Abbey Road a obskurní instrumenty (mj. vibrafon, basová flétna, obstarožní cembalo,..). Výsledek? Nadupaný mix Morriconeho a šedesátek, který nedá vydechnout. Zásadní věc: Take You Down.

Sicario (Jóhann Jóhannsson)
Jedním slovem pohlcující. Jóhannsson vystačí s málem. Pulsující dronová elektronika, sem tam smyčec, temnota a nelítostná hluková krutost. Zásadní věc: Tunnel Music.

Chappie (Hans Zimmer)
Neill Blomkamp překvapil zplnomocněním velikášského Hanse Zimmera a ten zase tepavým synťákovým futuretrem, které v agresivním tempu nevybíravě osciluje mezi brutální akcí, chytlavými motivy a jímavou melacholií. Zásadní věc: A Machine That Thinks And Feels.

Filmová hláška
"I wanted to be a world changer and I've ended up a passive intellectual who can't fuck." Woody Allen pořád umí a Abe Lucas je coby Iracionální muž v podání neodolatelného Joaquina Phoenixe neurotikem roku.

Nejhorší filmová postava
Blofeld
Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale... Christoph Waltz záporáky umí, to víme dávno (Pancharty, Zeleného sršně i Burtonovy Big Eyes máme všichni v živé paměti) a bylo jen otázkou času, kdy rakouský polyglot stane tváří v tvář agentovi 007. Hodina H nadešla loni, kdy jej scénáristé postavili do čela proslulé zločinecké organizace Spectre, jenže Waltz jako by nevěděl (nebo neměl) co hrát. A Mendesovi to bylo šumák. Kam se podělo to pověstné charisma? Zůstalo snad z trucu pod pokličkou? Lakonické proslovy, ksichtění z povinnosti, absurdně sofistikované mučeníčko, kočičák - drhlo to jak zarezlá přehazovačka. Z ikonického zlosyna zbyl jen rutinní part a celé to působilo, jako by se Tarantinem objevený herec dvacátou čtvrtou bondovkou spíš pronudil. Škoda.

Nejlepší roštěnka/roštěnec
Ani zrádná křehule Alicia Vikander (U.N.C.L.E., Ex Machina), ani okatá Emma Stone (v Iracionálním muži i Birdmanovi navíc otravná jak osina víte kde), ale uhrančivá a film od filmu lepší a zajímavější Emily Blunt (Sicario).

Výborný rok za sebou mají Josh Brolin (Everest, Sicario, Inherent Vice) i Jake Gyllenhaal (Southpaw, Everest, Nightcrawler), ale nejširší záběr prokázal Michael Fassbender, který si vyzkoušel Shakespeara (Macbeth), western (Slow West) i rolák proslulého jablečného nerda (Steve Jobs). Bravo.

Zklamání roku
V mnohem víc jsem doufal s novou bondovkou, Ritchieho U.N.C.L.E.m i Temnými kouty (ano, kvůli Gillian Flynn). Za očekáváními zůstali i Mortdecai, nejnovější Mission Impossible či sedmá epizoda Rychle a zběsile, nicméně zdaleka největším přešlapem roku 2015 byla rockově rodinná křeč Nikdy není pozdě (Ricki and the Flash) s Meryl Streep, Kevinem Klinem a Rickem Springfieldem. Scénář? Diablo Cody, okamžitě vrať toho Oscara! Režie? To byste neuhodli, oscarové jehně Jonathan Demme. No, i mistr tesař, znáte to.

Martin Tegel
Film
Šílený Max: Zběsilá cesta
Max "Transfůzák" Rockatansky je zpět v nejvymazlenějším díle série, na který jsme čekali dlouhých 30 let. Celý film je jedna velká, nápaditá honička, překvapivá, uhrančivá, skvěle a hlavně poctivě natočená. Miller se rochní v detailech, fascinuje meřítkem a do filmu, na kterém jsem viděl tak dvanáctiletého kluka klidně vpašuje odhalené děvy, dojičky, krev i utrhané obličeje. Hardy je cool Max, na slovo sporý ale výrazově přesný, Charlize má co hrát a její Furiosa je prakticky hlavní postavou a i když je jen další kapitolou téhle ságy, hodně stojí na ní. Návaznost na minulé díly je minimální. Všechno šlape jako hodinky. Dobře promazaný stroj a jednoznačný film roku.

Muž na laně
Pocta padlému monumentu. Další Zemeckisův majstrštyk se skvělým příběhem, úchvatnými triky a mocně bijícím srdcem. Gordon-Levittův Petit neskutečným způsobem nabudí do života. Vypráví, popisuje a ani na vteřinu nenudí. Digifest, jistě, přeamerikanizované, jistě, ale pokud vše tak dokonale slouží příběhu, je mi to šumák.

Sicario: Nájemný vrah
Výborně napsané, výborně zahrané. Fantastická kamera Rogera Deakinse, k tomu Villeneuvova puntičkářská režie, kterou pomalu a jistě dotahuje Davida Finchera. V kombinaci s Jóhannssonovou nehudební hudbou vykresluje zdrcující atmosféru. Akce úsporná, působivá. Hutné drama bořící pravidla a míchající kartami jako voják v zákopu.

Star Wars: Síla se probouzí
Bramborová pozice. Tak moc jsem chtěl, aby to byl film roku. A nakonec seděl v kině na půlnočce s třema infantilníma a ukňouranýma puberťačkama za zády a očekáváním, které prostě nebylo naplněno. Abrams se bál experimentovat, jel na jistotu a většině fanoušků doručil přesně to, v co doufali. Rozkopl Sílu a rozhodil ji mezi mladou generaci, jejíž temná strana není vůbec sympatická. Přinesl dravou režii, oblíbené postavy a přesto udržel směr, který začíná v A a končí v Z. Síla se probouzí se bohužel, až moc podobá prvním Hvězdným válkám. Jenže ty mě začaly zajímat, až Impérium vrátilo úder.

Seriál
Mr. Robot
Nadšení. Prozatím. Antisociální paralely s Dexterem ve slušivém prostředí sítě. Paranoia. Herecky vynikající, Rami Malek konečně chytl hlavní roli a zvládá s přehledem, Slater rovněž fajn. Snad si to udrží kvalitu, protože nespolehlivý vypravěč je zpět, navíc v neuvěřitelně prohnilém a rozmanitém světě plném labilních lidí a kravaťáků, kteří mají moc (zdánlivě… možná), asi. Často jsem nestíhal, byl zmaten a koukal, jestli jsem nepřeskočil díl, (pouštět si před spaním je u Mr. Robota hodně špatný nápad), no a nepřeskočil, hlavní hrdina některé věci zapomněl a pak se mě… diváka ptal, jestli si nepamatuju, co se stalo.

Narcos
Neskutečně chytlavý úvod. Pablův rozjezd je působivý a Miami ve svých 80's ve mě vždycky rozehraje krásné vzpomínky na Zjizvenou tvář a ty časy, kdy jsem se projížděl po Vice City. Polodokumentární styl a stylové průpovídky vypravěče dokonale dokreslují atmosféru úspěchu i zničující hrůzy, kterou bílý snížek na Floridu donesl, ale prachy... prachy vždycky vyhrajou.

Mad Men
Nenávidím (drtivou většinu z) moderní reklamy a Mad Meni (na ČT art nyní jako Šílenci z Manhattanu) mi dokázali odpovědět proč. Dělali to sedm dlouhých let, ale já pochopil. Reklama je tak kvalitní, jako jsou lidé, kteří ji sledují...

Videoklip
Faith No More - Sunny Side Up
Originální a vtipná premisa. Berličky. Protézy. Drogy. Dravá prezentace dědoušků alternativy.

David Hasselhoff - True Survivor
Takhle cool nebyl Hoff ani v Hooked on a Feeling. Video, ve kterém je všechno. Nacisti, dinosauři i ninjové.

Reklama
Atlantic Group "37 Days"
Nejdříve se podívejte a až pak čtěte… Asi nejlepší reklama na vytápění co jsem kdy viděl. Britská kolumbie 8000 stop nad mořem, teplota -30C°, skleněná kostka a elektrické vytápění od firmy Atlantic. Během 37 dní dokázali vytvořit oázu zeleně s funkční mikroflórou uprostřed ledové pustiny. Provedení: úchvatná vizuální perla s krásnou hudbou. Důkaz, že reklama má stále smysl pro rok 2015.

Duracell
Prý síla představivosti. Tahle reklama ukazuje, že skrze Star Wars můžete propagovat naprosto cokoliv. Můžete to dělat stylově, můžete to dělat bez toho, aby to dávalo smysl. Lidi nepřepnou protože… no Star Wars. Přiznejme si to, letošní konec roku byl převážně o návratu Síly do dětských pokojíčků a propagace na cokoliv sešlápla plyn až k podlaze. Stylové reklamy na baterky, hry a hromadu dalších věcí ukázali pravou sílu Hvězdných válek a to prodat cokoliv komukoliv. Strčte na pomeranče obrázek Darth Vadera a lidi se po nich utlučou.

Star Wars Battlefront
Ponuré. Lidé mizí do virtuálního světa. Realita je podružná, leckdo by lamentoval. Ale pusťte Johna Williamse, obsaďte do reklamy Annu Kendrik odříkávající slavnou repliku Obi-Wana Kenobiho a máte vyhráno.

Soundtrack
The Man from U.N.C.L.E.
Asi nejzábavnější soundtrack loňského roku. Daniel Pemberton na sebe upozornil už v Konzultantovi, ale pod Richieho vedením se vyloženě utrhl ze řetězu. Téměř středověké motivy se zde mísí s citacemi westernového Morriconeho a to všechno prosím v remaku starého špionážního seriálu. Fantastické dechy, burácivé bicí.

Star Wars: The Force Awakens
Bez Johnyho Williamse by to nebyly Star Wars, ale že se starý pán vrátí ve vrcholné formě, je skutečný zázrak. Krásné a decentní téma Rey, temný motiv prvního řádu či jak si to ta imperiální frakce říká no a klasické melodie, které hrají v duši každého fanouška. Doufám, že starý pán dokončí i novější novou (brzo v tom začne být bordel) trilogii. Bez něj by Hvězdné války přišly o svou Sílu.

Revenant
Nádherné čisté tahy symčci, basové bručení. Smutné hlavní téma. Při poslechu často mrazí v zádech. Síla Sakamotovy hudby je v očekávání. Velice naturalistické, až tak že se v mé mysli doslova zjevuje příroda.

The Hateful Eight
Morricone, western, Tarantino, už jen pro tuhle kombinaci to stojí za poslech. Hutné hororově detektivní tóny se zavrtávají jako kule vystřelené do hlav osazenstva dřevěnice u Minnie. Sice má hudebně Osm hrozných kořeny spíše ve Věci, ale mistrovy mrazivé kousky, podpořené hustými sněhovými závějemi Wyomingu nezklamali.

Filmová hláška
"Je to všechno pravda, temná strana, Síla, Jediové." - Han Solo

Nejhorší filmová postava
viz. Zklamání roku

Nejlepší roštěnka/roštěnec
Alicia Vikander
Švédsko vládne. Fassbenderova bývalá (nebo současná, kdo se v tom má vyznat) má nejen krásnou tvářičku, sexy postavu, ale i hromadu hereckého umu. Dokázala to v Ex Machina (kde ani neměla to sexy tělo!) a v Krycí jméno U.N.C.L.E. s přehledem strčila do kapsy i Supermana.

Zklamání roku
Kylo Ren
Nechápejte mě špatně, může se postupem času vybarvit jako jeden z nejlepších záporáků, ale na prostoru, který v sedmé epizodě měl, mě svým ubrečeným puberťákovským výstupem tak akorát zklamal a pak neskutečným způsobem naštval. Vždycky jsem fandil temné straně, teď jsem v kině držel palce klaďákům. Na to u Hvězdných válek nejsem zvyklý.

Jakub Brych
Film
Everest
Téhle topce by jako mnohým jiným letošním normálně dominoval nedostižný Birdman, díky loňské silvestrovské předpremiéře ale obsadil první místo za rok minulý a zde nemá co dělat. Proto se do čela postavila Kormákurova depresivní himalájská exkurze, která naservírovala předvídatelnou látku nepředvídatelným způsobem a zajistila letošní největší kinodepresi. Minimalismus a odtažitá narace takřka nedaly šanci ohňostrojům emocí, místo toho se bez zastávky kráčelo přes mrtvoly áčkových herců. A po výlezu ze sálu následovala celodenní zádumčivost.

Whiplash
Whiplash si zas vybubnoval nejintenzivnější živé emoce, zasvěcenou režií, brutálním střihem a perfektním herectvím se dokopal k finále, které se zarylo do hlavy na věky věkův. A přitom jeho nejlepší záběr byl "jen" detail na oči. Paráda.

Slídil
Slídil pak nabídl okružní plavbu morální stokou, kde podobně jako ve Whiplashi vlastně zápletka byla tak trochu kulisou pro intenzivní vypravěčství, aneb klidně to mohlo být o úplně jiném prostředí, ale Lou Bloom by pořád měl svoje úchylně odporné kouzlo, protože on existuje, je všude tady a tam a jen málokdo se může od jeho bezbřehého oportunismu upřímně distancovat. Setting je navíc perfektní formálně i vypravěčsky. A morální ambivalence korunuje Gilroyovu uvědomělost a soudnost.

Seriál
Daredevil
Marvel letos konečně ukázal stinnější tvář, kterou si v barevných blockusterech nemohl dovolit. Ne že by Daredevil nemohl klidně být ještě o ždibec drsnější, ale už první srií nastavená míra syrovosti dokázala promptně probrat z letargie nastavené kynoucí jednotvárností MCU. Vynikající bojové scény, vynikající záporák (v MCU rarita!) a rovněž perfektní Charlie Cox. Podívaná je to pořád trochu seriálově cheesy, ale je to naprosto přijatelná daň.

True Detective
Ze seriálové scény pak už zaujala jen druhá série Temného případu, která nabídla opět vynikající postavy a zápletku a přechod z obskurních praktik k obyčejnému špinavému zločineckému životu zvládla na výbornou. A Vince Vaughn předvedl možná nejvíc cool výkon kariéry.

Soundtrack
Píseň moře
Píseň moře byla menším letošním zjevením a díkybohu ji uctila i tuzemská distribuce. Teskný irský podkres si tak člověk mohl v kině vychutnat, kolikrát chtěl. A že to stálo za to. Píseň moře má daleko k taškařici a soundtrack tomu odpovídá. I když přemoženi budete emocemi pozitivními, cosi jako stesk se vám v hrudníku nekomptomisně usadí s nimi.

Humr
U vynikající podivnosti, Humra, už je to nefalšovaná depka, důrazné smyčce naklepávající asociální tíseň světa, kde s nezadaností daleko nedojdete. Jsou to jednoduché konstantně plynoucí motivy, které, když je potřeba, vytrhne nějaké to zatlačení na pilu. A funguje to skvěle.

Slídil
Ještě o kus minimalističtější, a nutno říct že úspěšně minimalistická, je hudba ve Slídilovi. James Newton Howard vsadil na prostou elektroniku, která balancuje kdesi mezi idylkou a temnotou a trefil to. Zvukový doprovod Gyllenhaallova brázdění nočního Los Angeles mohl těžko být lepší.