redakce | Články / Sloupky/Blogy | 09.01.2018
Předsevzetí, motta, muzika jako kompas, loňský rok podrobněji. Tentokrát se ohlížíme za těmi nejsrdečnějšími, nejvděčnějšími a mnohdy také nejpřekvapivějšími interprety, kapelami a projekty. Napříč redakcí, styly i žánry, část druhá.
Kristýna Trochtová
This Is the Kit
Kate Stables patří moje perníkové srdce.
Leto
Indoše a Palmy si vážim nejen proto, že jsou to nesmírně bystří a houževnatí partneři do diskuze, ale také pro jejich dlouholeté hudební působení. Leto z jejich projektů miluju nepřekvapivě nejvíc, a to už od vydání Zbytků ozářených ploch. Letos to posunuli ještě o kus dál, výš, hloub, jak jen chcete, ale jsou to pořád oni. To nejlepší z nich.
Peach Pit
Být tak normální, hovořila bych tady spíše o Macu DeMarcovi, Naomi Punk nebo Chastity Belt, jenže. – Jasně, Peach Pit nepřicházejí s ničím revolučně novým, jenže já už od doby, co mi je thelazylazytime přihrál, nic jiného neposlouchám. Znamená to něco?
Richard Kutěj
Vladimír Hirsch
Vydat dvě různorodá špičková alba – Scripta Soli a Subpop Squeeze – v jednom roce, už to zaslouží uznání. U této mezinárodně uznávané skladatelské persony temné experimentální elektroniky je ale taková tvůrčí plodnost již léta víceméně standart. Na sklonku loňského roku se navíc objevily zprávy, že začal natáčet novou desku i se svým kultovním souborem Skrol. Těšme se.
Pacino
Stále lepší kytarovka, už ne naděje, ale pevný bod české scény, letos pozměnila sestavu a s novou energií nahrála výbornou desku Půl litru země.
Jiří V. Matýsek
Nine Inch Nails
Stále ukazují, že mají sílu, která je nadčasová.
Master's Hammer
Dokazují, že legendy nemusí být jen konzervy a plnou parou jedou svůj velký návrat na pódia.
Michal Pařízek
Algiers
Za udržení naděje, skvělé koncerty a hlavně vynikající druhé album.
Downtown Boys
Punk stále žije, ano.
St. Vincent
Tak elegantní nástup do mainstreamu už tady dlouho nebyl.
Veronika Miksová
Shame
Martin Řezníček
±0
Netuším, kde se tahle kapela vyloupla (vlastně jo, z Fakulty architektury a částečně z Jeseníku z otcovského domu Jaromíra 99). Stejně na mě ale působí jako kapela, která vlastně není kapelou, jen parta kluků a jedný holky, co spolu hrajou ve zkušebně a jednou za čas jim kámoši domluví koncert.
Zvíře jménem podzim
Superkapela. Snaha Jakuba Königa vymanit se ze svýho vlastního čtverce, ale pořád zůstat věrnej svý osobitý tvorbě. Nutno dodat, že úspěšná. Jejich první koncert na "slunovratu" v Hradci nad Moravicí je nejlepším koncertem tuzemský kapely letoška.
The Afghan Whigs
Jsou tady, protože se dokázali po x letech vrátit a nepůsobí trapně ani omšele. Rockových kapel, který tohle dokážou, jsou vzácný jako pomelo v Lidlu.
Shaqualyck
Blondie
Pamětníci punkrockového šílenství z New Yorku se do důchodu v žádném případě nechystají. Klobouk dolů. Kalhoty taky.
The National
Vývoj v přímém přenosu, silné texty, nový garážový (sic!) zvuk i svíravá melancholie pro stadiony. Jedna z nejdůležitějších kapel současnosti.
Jesus and Mary Chain
Comeback, se kterým už nikdo nepočítal. O jeho smyslu se bude ještě nějaký ten pátek spekulovat, ale na tom nesejde. Reid Bros. are back!
Jakub Šilhavík
Nine Inch Nails
Devítipalcové hřebíky se ani po třiceti letech na scéně neotupily, pravidelně dávkují nový materiál ve formě úderných EP a jejich koncerty stále představují do detailu promyšlený zážitek.
Slowdive
Povedený návrat Slowdive korunovali dlouho očekávanou novinku, která zní naprosto svěže, zároveň nezapomíná na dnes již legendární historii.
Björk
Islandská zpěvačka drží prst na tepu doby i na své nejnovější desce Utopia, která možná nepatří úplně k tomu nejlepšímu, co kdy natočila, ale opět odráží svébytnou uměleckou vizi.
Foto © Toby Tenenbaum
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.