Zrcadlo za éterickou mlhou (Drab Majesty)

Každý mileniál hovící osmdesátkovým zvukům spojovaným s gotickou subkulturou musí být vděčný za jeho soudobou renesanci. Už jen samotný Bandcamp je plný projektů, které staví na zmodernizovaných diskotékových syntezátorech, chladných postpunkových kytarách nebo na mechanickým bubeníkem poháněném goth rocku.

Všechny tyto prvky se snoubí v tvorbě Drab Majesty. Dvojice ezoterických bytostí s androgynními alter egy a religiózní fascinací UFO staví svůj takzvaný „Tragic Wave“ na kytarovém tónu připomínajícím nejmelancholičtější momenty diskografie The Cure a éterických klávesách jako od Visage. Vše pohání echem zdobené strojové bicí, při kterých se zasteskne po starém zvuku Clan of Xymox.

To, že jsou jednotlivé elementy dobře známé, ale nevadí, Drab Majesty jejich pomocí vytvářejí jedinečné milieu. Na jednu stranu je hudba éterická, na druhou dostatečně dynamická, aby roztančila i ty nejzašlejší rohy temných klubů, ať už jde o ploužení nebo svižnější tahání za pomyslné závěsy. Melodramatický zvuk doprovázejí podobně laděné texty. Monochromatické duo se zaměřuje zejména na lidské emoce a na vypořádávaní se s nimi – nejen v době postmoderní, ale i v budoucnosti, která nemá daleko k vizím Williama Gibsona.

Symbiózu těchto povah výtečně představila už předchozí deska The Demonstration a novinková Modern Mirror se od zajetého zvuku příliš neodklání, pouze trochu více poodkrývá produkční závoj. Hudba má ostřejší kontury a na určitých místech působí úderněji. Úvodní singl Ellipsis graduje z tradiční postpunkové polohy až do rockového drivu, finální Out of Sequence si zase po celou dobu zachovává konzistentní náboj pomocí důrazných bicích.

Drab Majesty rovněž nezapomínají na aspekty, pro které jsou nejznámější. Modern Mirror i přes obecně brysknější náturu stále pracují se zasněnou, až nadpozemskou náladou. Noise of the Void je až shoegazeově nehmatatelná, alespoň do doby, než se překlopí do katarzního finále, které připomene epickou Not Just A Name z The Demonstration. Možná jen Long Division se až moc skryla za mlhavý závoj, ve zvukovém kontextu alba vyznívá neprůbojně a placatě.

Modern Mirror je dalším vydařeným článkem v diskografii Drab Majesty. I přesto, že kapela pracuje s omšelými prvky, vlévá do nich charakteristickou energii, a tak je představuje v nové, modernější, poměrně neokoukané podobě, která baví, povznáší, ale i dojímá.