Jakub Koumar | Články / Recenze | 06.02.2014
Každý nástroj má svého mistra a génia. Tvrdit, že Colin Stetson je tím nejvyvolenějším saxofonistou, je možná odvážné, ale jeho neskutečně široký záběr, technika hry a vůbec zacházení s hudbou stojí mimo prostor, jaký je většina posluchačů schopna obsáhnout.
Sólová tvorba Colina Stetsona by se dala označit jako experimentální, ovšem zároveň se tomu termínu vzpírá. Tohle není Daniel Kientzy nebo Evan Parker, tedy ne že by to neuměl nebo snad odmítal, např. na famózní desce Stones s Matsem Gustafssonem řádně zaměstnal naši kapacitu pro hlubinný poslech, fanouškům moderního jazzu zase rozehřály srdce komplikované pasáže z nahrávek Slow Descent nebo Tiny Beast.
Trilogie New History Warfare, započatá roku 2007, je jiná, stojí na dosah ruky každému. Její první díl byl sice náročnější, silně kontrastní a plný objevování možností nástroje, s melodickými hrátkami divokými a nejasnými, už tady byl ovšem obrovský potenciál, který explodoval druhým dílem o čtyři roky později. Košatý, dráždivý a uhrančivý produkt se právem dostal do nejrůznějších výběrů desek roku, navíc přidal zpěv Laurie Anderson a Shary Worden a mixu se ujal sám Ben Frost.
A ten se poté nezdráhal třetí díl nejen namíchat, ale ujal se celé produkce, a určitě věděl proč. Představte si saxofonistu stojícího uprostřed místnosti s několika mikrofony. Nejsou tu žádné jiné nástroje, ani efekty. Jen Colin Stetson a saxofon, který pod jeho rukama zpívá, sténá, hartusí, křičí, nadává, bručí a naříká. Vše v minimalistických osnovách z krátkých a opakujících se motivů, které se decentně mění, rozvíjejí a ztrácí ve změti poblázněných smyček. Nikdy ale nezmizí. Vždy cítíte linku vinoucí se celou skladbou.
Na pozadí smyček se odehrává spousta dalších dějů. Chvílemi vámi vibrují předlouhé drony přerůstající v hrozivý hněv otřískaného kontrabasového saxofonu, z něhož proudí skřípot pendlující mezi konsonantním vřískáním (jo, zní to šíleně) a akustickým noisem. Drásavost se místy snaží ze všech sil dotknout svých ambientních protipólů a celé je to protkané nebeskou nití Colinova zpěvu. Ten v trilogii slyšíte vůbec poprvé.
Zní to strašně komplikovaně? Není! Stetson pracuje se všemi prvky nenuceně a přirozeně a poslech desky je veskrze pocitový, syrová, strhující, trýznivá a ryzí, taková je, přitom nadýchaná a libozvučná, i když zároveň ochraptělá. Kolem Colinových nápadů jako by se otáčel celý svět, jako by právě jeho hudba byla hnacím motorem planety. A vy ho posloucháte a cítíte, že nepotřebuje nic víc, jen dál hrát.
Potřetí rozdává Colin Stetson hudbu bez ohledu na škatulky. Vytknout se mu dá snad jedině to, že závěr trilogie už nemá WOW efekt druhého dílu. I tak jen těžko odtrhnete uši a New History Warfare 3 vám odhalí hudbu v její podstatě.
Colin Stetson - New History Warfare Vol. 3: To See More Light (Constellation, 2013)
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.