Články / Recenze

Crystal Castles, techno a vyjetá láska

Crystal Castles, techno a vyjetá láska

mexhouse | Články / Recenze | 04.01.2013

Emo, techno, drogy a dojezd. Pokrčená popová fotka, nad kterou brečí stará třicetikilogramová fetka. Když je dobře, je rychlejší než myšlenka, když je špatně, je jako sádrová socha v koutě, která by se nejradši neviděla. Má ráda Roberta Smithe, starý časy a sex v autě, který si už nepamatuje. Hej, ty zmrde, můj život je plný skvělejch flashbacků a miliónovejch zážitků, bys padl na hubu! Ale dyk jo, já to vim...

Crystal Castles měli vždycky hodně blízko k post-punku a nemám tím na mysli track Not in Love fýčrovaný frontmanem The Cure, protože tady se jim to téměř podařilo skrýt za trance/raveovou hymnu, která by v jiné době na správném místě musela fungovat jako vyjádření globálního šílenství jedné generace. (Takto jde jen o pozdrav belgickému publiku a fakáč první desce.) Mám rád první desku římská jedna a strohé číslování v diskografii jim zůstalo. A naštěstí se jim po druhém albu, rozdroleném sonickými schválnostmi bez zjevného smyslu a popovou lamentací na ničí zeď, vrátila chuť do života, tedy spíš do smrti. Ubrali ze zvukové přepálenosti a zařadili rychlostní stupeň „já ti ten smutek z hlavy vyjebu“. Takhle to mají mazlíčci rádi?

Mají rádi především Alice Glass, kterou Ethan Kath fikaně strčil před sebe a režíruje. Nevšední brunetka, která není ani tak krásná, jako zajímavá, disponuje jasnou fatalitou, a když si k tomu napíšete do portfolia punkové squaty a noiseovou kapelu Fetus Fatale, zabere to. Pozoruhodnější je, jako produkují muziku, totiž temný syntezátorový pop s podivně ujetým fluidem, které je částečně emo a částečně suicide. Ovšem neobrací se introvertně do sebe a nemá nic společného s witchhouseovou selankou, ale výbojně fascinuje. U jedničky jste si ještě mohli vzpomenout na zvuk klubu Smell, tedy s chiptune nádechem, u trojky už to smrdí po barvách, které jste mohli na dvojce přehlédnout. Angažované texty mezi to nepatří, provokace a schizma apokalypsy k Alice patří, je už zkrátka taková. Celkový kontrast je vábivý a zvrácený, droga lásky, posedlost. Virgin cells to penetrate / too premature to permeate. I am the plague.

Prostor atmosférického popu je neustále rozleptávaný těkavým rytmem a rušivými blikanci, a jestli jsou momenty připomínající technopopové party typu Orbital, musíte k nim přidat ještě afektovanou, ba hysterickou polohu Alice Glass. Pasáže, kterým se nedá podsunout nic jiného než eurodance v té jediné a sprosté podobě, jako když do staré misky nalejete čerstvé mlíko, nikdy to nebude zkyslá smetana v novém šálku, Crystal Castles umí přeskládat a přeladit všechny ty staré věci, které vám z nejrůznějších důvodů kdy vadily a najednou nevadí. Chcete víc. Chcete více frašky, hysterie, přebuzených fakáčů a stroboskopických melodií. A když jste v půli alba, u intravenózní zkratky Insuline, dojdete k tolik očekávanému orgasmu. Chvíli vám to bude protivné, chvíli se otočíte zády k té, která čeká v předklonu, ale nakonec byste se zabili, jen aby neodešla. Duchovní rovina? Ano, právě o ní mluvím.

Konejšivý track s útulným názvem Transgender, tobogánový hit Violent Youth (kde jsou Pet Shop Boys?), odstředěné techno Telepath, do jisté míry syntetická (a opakující) Mercenary i závěrečná vánoční ukolébavka Child I Will Hurt You. Která působí tak chytře, že vám začne chybět vyjetý dream pop a ihned pustíte znovu první track. Feťácká láska není nic, co byste chtěli zažít, ale žíly, co jdou šejdrem a zapomněly na sex, ty zajímají každého. (Navíc je to všechno lež.)

Info

Crystal Castles – III (Polydor, 2012)
www.crystalcastles.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace