Články / Reporty

The Crimson ProjeKCt jako čerstvý gurmánský zážitek

The Crimson ProjeKCt jako čerstvý gurmánský zážitek

redakce | Články / Reporty | 31.03.2014

Divadlo Archa pro nás připravilo vskutku gurmánský zážitek a nikdo z přítomných si rozhodně na kvalitu pokrmu nemohl stěžovat. Dvouapůlhodinová hostina o více než dvaceti chodech precizně připravených z těch nejlepších ingrediencí a výtečně naservírovaných - to byli The Crimson ProjeKCt. Program se koncepčně skládal ze tří částí - zdvojené trio, které zahrálo skladby King Crimson, dále repertoár Stick Men a do třetice pár dobrot z dílny Adrian Belew Power Trio.

Úvodní skladba Soundscape Marcuse Reutera navodila tu správnou crimsonovskou atmosféru. Reuter tvoří s Levinem a Mastellotem kapelu Stick Men a jak už z názvu vyplývá, charakteristickým jevem je používání nástroje stick, jehož obrovské zvukové možnosti jsme si mohli vychutnat právě v první skladbě. Tóny vrstvené v pestrých barvách se klenuly vzhůru a byly limitovány jen stropem koncertního sálu. Poté na podium nastoupili ostatní hudebníci a spustili skladbu B´Boom z alba Thrak. Klíčovou částí je tady part pro dvoje bicí, který dokazuje, jak výteční jsou oba bubeníci hráči a jaký účinek může mít zdvojená rytmika. Stejně jako na desce následovala skladba Thrak. Nekompromisně servírované tvrdé rify, které by jim mohla závidět většina rádoby heavy boys, a přitom ze všech hráčů vyzařovala obrovská radost a nadhled, žádná silácká gesta a strojená agresivita. Tohle je přesně to, co King Crimson vždy skvěle zvládali - hrát poměrně komplikovanou, pro většinu lidí hůře stravitelnou hudbu, používat široké výrazové prostředky od ambientu až k brutálně hutným a tvrdým partům, a přitom mít pusu od ucha k uchu. Následovala Dinosaur, v níž tento večer poprvé zazněl zpěv.

Adrian Belew je fenomenální zpěvák, jeho hlas i barvu jsem měl vždycky moc rád a i naživo skvěle intonuje. Jako pátá přišla na řadu Frame by Frame z 33 let starého alba Discipline, pohodová hitovka s krásnou zpěvnou melodií a v době svého vzniku pro kapelu charakteristickými kytarovými běhy. U skladby Sleepless z desky Three of a Perfect Pair jsem si vždycky říkal, že ji podle nosné basové linky určitě napsal Levin (nebyl sám, pozn. a.); takhle si představuju pořádné disco. Stickmeni si šli odpočinout a na podiu zůstalo Power Trio. Adrian Belew si přibral mladou krev - bubeníka Tobiase Ralfa, který se předvedl už při B´Boom, a šikovnou bosou basistku Julii Slick, ovšem hravým dítětem je Belew a pozornými rodiči mladá rytmika. Belew si užíval každý zahraný tón a projevoval nelíčenou radost.

Hudba Stick Men, kteří nechali vydechnout Power Trio, má dost odlišnou atmosféru, postavenou především na souhře dvou sticků, podpořené chytrými bicími Pata Mastellota. Dvě hodiny utekly jak nic a na řadu přišla má oblíbená záležitost - One Time, křehká a poetická skladba, aby ji vzápětí vystřídala jedna z nejznámějších věcí z repertoáru King Crimson - Red ze stejnojmenného alba, vydaného před ČTYŘICETI lety! Další důkaz o tom, že hudba této kapely je nadčasová. Pánové a dáma si pro tohle turné připravili dva přídavky – Elephant Talk a úchvatně šlapající skladbu Thela Hun Ginjeet. Nadšené publikum si oba dva vyžádalo a po zásluze je dostalo. Přesto mezi přítomnými strávníky nebyly žádné známky přejedení a myslím, že bychom ještě několik pikantních porcí ten večer zvládli.

Info

The Crimson ProjeKCt (us)
27. 3. 2014, Divadlo Archa, Praha

text © Tomáš Zahoř
foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace