Básník bez kytary (Drtivé jistoty JB)

Jan Burian je na české písničkářské scéně unikátem. Poetický vypravěč historek ze života, které jsou banální i metafyzické, spojené s klavírním doprovodem. K bilančnímu rozhovoru jej vyzval Pavel Klusák, záštitu převzalo lékařské nakladatelství Galén.

Knihu Drtivé jistoty JB autor rozdělil do tří částí: Prvou je samotný rozhovor, v druhé Burian komentuje pětadvacet textů z různých období své tvorby, závěr patří pečlivě pojaté diskografii, a to včetně hostování, byť jen jednopísňového.

Rozhovor je pojatý víceméně chronologicky, kromě životních peripetií a tvorby často zabíhá i k poměrně osobním věcem. Velkým tématem je tak třeba “ztráta inspirace”, která mnohé písničkáře postihla po sametové revoluci, či příběh komplikovaného vztahu s Jiřím Dědečkem, s nímž Burian tvořil nerozlučnou písničkářskou dvojici v osmdesátých letech. Burian je otevřený, Klusák umí pokládat dotazy, zároveň nemá potřebu svého společníka “dusit”. Pocit příjemného přátelského povídání, namísto obligátního nebo podbízivého plkání, je hmatatelný, uvolněnost diskuze nad životem i jednotlivými deskami (nad některými se zastaví na delší dobu a jsou jim věnovány celé kapitoly, jindy je to jen zmínka) se přenáší i na čtenáře.

Druhá část je zajímavým vhledem do mysli písničkáře. Burian své texty hodnotí často se značným odstupem (nejstarší je Dítko z roku 1974, nejmladší naopak Staré dopisy a Není to lehké, jež vznikly v roce 2016). Někdy text vyvolá vzpomínku na inspiraci, jindy se zabývá tématem, některé texty se stanou další rozpravou, do níž se zapojí oba účastníci dialogu.

Drtivé jistoty JB je vlastně velmi nenápadná knížka. Má však schopnost postihnout Burianovu tvorbu ve všech jejích nuancích – té přímočaře “historkařské” i té básnicky filozofující. A v oné obyčejnosti a přirozeném “nebásnictví” tkví její největší síla, stejně jako v civilním vyprávění dvou kamarádů.